Články

Michal Kothera, Síťový manažer klubu Silicon Hill

Vít Diviš | 3. Prosinec 2016 | Rozhovory - Buď první, kdo vloží komentář

Jak dlouho bydlíš na Strahově?

Na Kolejích Strahov bydlím již pět let, v rámci bloku 8 jsem za tu dobu vystřídal 3 pokoje - říká Michal a se smíchem dodává - na jiný blok jsem se neodvážil!

Kdy jsi poprvé zaregistroval, že na Strahově existuje Silicon Hill, který není pouze prostředkem připojení k internetu?

Základní povědomí o klubu jsem měl už při mém nástupu na kolej v roce 2011, o všech sekcích, projektech a činnostech klubu jsem se pořádně dozvěděl až jsem začal být v klubu aktivní - to byl začátek roku 2013.

Prozradíš nám jak a kdy začala tvá cesta aktivního člena klubu Silicon Hill?

První kontakt s klubem Silicon Hill byl na seznamovacím kurzu školy, kde jsem se potkal s registrátorkou právě z bloku 8. První rok jsem přežil tak, že jsem se ničemu nevěnoval, ve druháku jsem se stal registrátorem a před třeťákem se hledal admin bloku 8, tak jsem se rozhodl to po něm převzít. Po prázdninách jsem se vrátil a čekala na mě hromada průserů, které jsem musel řešit. A takhle nějak to jde pořád...

Přiblížil bys nám svoji roli Síťového manažera a co všechno to obnáší?

V první řadě je to starat se o síť v centrální serverovně, tak aby všem a všechno fungovalo, hlídat provoz na blocích, hledat, zaškolovat a hlídat nové adminy bloků. Dále určitě musím naplánovat rozpočet a celkový směr, kterým se síť v klubu bude ubírat dál. Rozhodně na to ale nejsem sám - každý rok investujeme do sítě nemalou část klubového rozpočtu a občas je potřeba se o tom s někým trochu “pohádat”. To "nejzábavnější" je rozdávat hodně BANů, především za torrenty, členům, kteří tímto porušují pravidla sítě.

Myslíš si, že lze zúročit zkušenosti z klubu v praktickém životě?

Tak já pevně věřím, že se mi to již daří. V současné době pracuji na pozici, kde dělám stejnou práci jako v klubu. Jak jsem později zjistil od svého šéfa, přijali mě na základě zkušeností, které jsem právě získal díky klubu. Takže abych odpověděl, zúročuji a doufám, že zúročovat ještě budu.

V poslední době jsi pracoval na nasazení wifi na blocích, mohl by jsi nám přiblížit co to obnášelo?

Nasazení wifi předcházelo dlouhodobé testování na bloku 9, díky tomu, že jsem se zapojil již tehdy, jsem dneska tam kde jsem. Tehdy v roce 2013, se účastnil testování jen Buddha (Jakub Šefčik), k němu jsem se na podzim přidal já a další dva kluci. Poté co se Buddha odstěhoval zbylo testování a nasazení wifi v podstatě na mě a mezi tím se uvolnila pozice síťového manažera a tak jsem ji převzal. Od 2013 jsme měřili, testovali, ztráceli a nacházeli AP (pozn. red. - Access Point). Na jaře roku 2015 jsme nasadili do ostrého provozu wifi na bloku 9, o prázdninách další 3 bloky, letos nasazujeme na blocích 2, 3, 6 a 7. Na rok 2017 máme v plánu ještě osadit blok 8 a 11.

Máš nějakou perličku ze svého působení v klubu?

Tak povedlo se mi jednou, možná více než jednou - dodává Michal - odpojit celý Strahov. Stalo se to při kopírování konfigurace místo na první, tak druhý box v centrální serverovně. Následně se nám začala síť cyklit a postupně odpojovat síťové prvky. Chvilku mi trvalo, zjistit kde jsem udělal chybu, naštěstí se mi to podařilo relativně rychle opravit. Avšak za svůj největší úspěch považuji zdárné nasazování wifi, což pro mě bylo časově náročné, ale naučil jsem se spoustu nových věcí a to je to, co mě na tom baví.

Kde se vidíš za 10 let? Jak budeš vzpomínat na Silicon Hill?

Tak já doufám, že tady za deset let již bydlet nebudu - odpovídá se smíchem Michal. Chtěl bych si spravovat nějakou velkou síť u nějakého velkého operátora. Na klub budu vzpomínat určitě dobře. Je to pro mě stále skvělá škola do praktického života a určitě bych neměnil.


Bronislav Robenek - předseda klubu Silicon Hill

Olga Kořánková | 26. Prosinec 2012 | Rozhovory - 8 komentářů

Bronislav Robenek bude už rok předsedou klubu Silicon Hill. Věří, že když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to. Nepochybně i díky tomu se mu (nejen) v uplynulém roce podařilo zrealizovat několik věcí.

Bronislav Robenek

B. Robenek, předseda klubu Silicon Hill, se připravuje na svůj novoroční projev, foto: M. Borýsek

Vybavíš si první dojem ze Strahova?

Když jsem poprvé přijel na Strahov, byl jsem ohromený prostředím – kousek do parku, Praha… Měl jsem pocit, že jsem na soběstačném, ideálně postaveném místě, kde člověk v Praze může být. Na druhou stranu jsem byl zaskočen úrovní ubytování. Brzy jsem si ale, také vlivem staršího spolubydlícího, uvědomil, že to já si musím najít způsob, jak tady fungovat a jak se Strahovu přizpůsobit. Protože on se za tu dobu, co tady budu, nezmění. Zvykl jsem si rychle a o stěhování jsem neuvažoval a nejspíš už ani uvažovat nebudu. A to hlavně díky klubu, ten mě tady opravdu drží.

Vzpomínáš si, co tě přivedlo k tomu, aby ses stal aktivním členem klubu? Jak vzpomínáš na své začátky?

Úplně první co jsem dělal, bylo, že jsem se začal zapojovat na bloku. Pomáhal jsem tehdejšímu zástupci bloku Bejzzovi (Dalibor Fanta; pozn. redakce) hned první nebo druhý den na koleji. Byl jsem se u něj zaregistrovat a on se zmínil, že by potřeboval pomoci s postavením podia v televizárně. Souhlasil jsem, ale zároveň jsem byl z Bejzze, jeho pokoje a jednání docela vyděšen - „Co je to proboha za člověka?“. Vzal jsem kamarády z prváku a šli jsme mu pomoct. V tu chvíli jsem ani nevěděl, že to je pro klub. Teprve jsme se rozkoukávali a o klubu jsem nic nevěděl. Zatímco jsme pomáhali, Bejzz nám vysvětloval, jak to tady na Strahově funguje. Ukázal nám dvě vrtačky - jedna byla rozpadlá, druhá docela v rozumném stavu a to okomentoval slovy: „tohle je SÚZ a tohle je Silicon Hill“.

Potom jsem si užíval prvních měsíců na vysoké škole, pomáhal jsem s různými věcmi, například na mikulášské besídce, a poznal jsem nové kamarády. Při následujících volbách zástupce bloku jsem se poznal s kandidátem a budoucím blokovým zástupcem Jirkou Knotkem a začali jsme se spolu více bavit. Nakonec jsem mu dělal zástupce. Časem mě skrze Jirku oslovil „klub“, jestli bych se nechtěl zapojit v rámci Školicího centra a naplánoval jeho pronajímání. Vzal jsem to vážně a věnoval jsem tomu nějaký čas. Bohužel ve výsledku se centrum ze smluvních důvodů ani nemohlo pronajímat.

Následovalo výjezdní zasedání, kde panovala atmosféra toho, že nebude předseda. O tom jsem tam mluvil i s končícím předsedou Radimem Roškou. Poté přišla legendární Vánoční besídka, kde jsme s Dominikem Mališem závodili, kdo toho víc sní :-) Mimo to se řešilo, jestli budu kandidovat, nebo ne. Domů na Vánoce jsem odjížděl s tím, že si to rozmyslím.

Rozhodoval jsem se, jestli pokračovat ve svých stávajících aktivitách, nebo zkusit něco úplně nového, co mi přinese nové zkušenosti. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Mezi svátky jsem sepsal kandidátku a 16.1.2012 byla volba předsedy. Bral jsem to docela vážně a odpovědně, právě tak, jak na mě působil klub. Při volbě probíhala diskuze, tzv. grilování kandidátů, kdy mě zaráželo, na co se mě lidi ptají. Já bych dnes měl na budoucího předsedu úplně jiné otázky, zejména zaměřené na jeho schopnosti/obecné znalosti, než na konkrétní znalosti klubu… No a nakonec jsem byl zvolen. Pamatuju si, jak mi všichni gratulovali a byli rádi, že se zvolil předseda.

Zanedlouho to tedy bude rok, co jsi předsedou. Co se ti za uplynulý rok podařilo a s čím si nejvíce zápasil?

Klub jsem přebral takzvaně s kostlivci ve skříni, což, nutno říci, není vina někoho konkrétního. Šlo o naakumulované resty různého charakteru a závažnosti, které nikdo neřešil. Zkrátka, jak řekl Radim, předseda dělá spoustu věcí, které nejsou vidět, ale bez kterých by to nefungovalo.

Například jednou z prvních věcí, kterými jsem se zabýval, byl provoz kanceláře a oběh dokladů. To co se tady dělo bylo opravdu neefektivní a dokonce i tehdy, tedy v roce 2012, přepisovala paní sekretářka informace o platbách do počítače několikrát. Elektronické zadávání platebních příkazů přímo z účetního SW a automatická kontrola uhrazených faktur jí opravdu ušetřily hodně času.

Jinak jsem v uplynulém roce nejvíc zápasil s hledáním nových lidí a především s jejich motivací. Máme tady spoustu lidí, kteří dělají to co je baví - to je dobře! Ale lidí, kteří by dělali to, co je potřeba, je prostě málo a mnohdy si připadám na spoustu věcí sám. Předseda pak místo toho, aby řešil budoucnost klubu a nové projekty, dělá kancelářskou krysu a spamuje.

Akce Prvák

Akce Prvák, zdroj: fotogalerie Silicon Hill

Na druhou stranu se povedlo vylepšit síť, zrealizovat celou řadu nápadů a projektů. Myslím, že představu o tom, co se stihlo, člověk získá, když koukne do fotogalerie na novém webu. Samozřejmě - není tam všechno. No a v neposlední řadě se povedlo sestavit funkční tým, centrálu. Myslím, že nás čekají už jen lepší zítřky.

V uplynulém semestru došlo ke změně informačního systému, na které ses podílel. V čem spočívají jeho výhody?

Hlavní výhoda - funguje to :) Na tomto projektu nás dělalo několik, kromě mě ještě Dominik Mališ, Tomáš Srna a další (více informací ZDE ).

Bývalý systém SUPP jsem chtěl změnit už někdy v březnu, ale s naším řešením jsme neuspěli. Během letních prázdnin bylo najednou více času, a tak jsme si s Dominikem Mališem řekli, že zkusíme, co zvládneme naprogramovat za jeden víkend na začátku července. Během jedné noci jsme měli databázové schéma systému, to už se až dodnes prakticky neměnilo. V sobotu a v neděli jsme kódili a po víkendu jsme odcházeli z kanceláře s tím, že jsme zvládli udělat asi čtvrtinu toho, co je třeba. A tak jsme během dalších víkendů, pod vlivem BigShocků a sušenek, pokračovali.

Byl to „top secret“ projekt, protože hrozilo, že kdyby se o tom rozkřiklo, víc lidí by chtělo „říkat své názory“ a jak je na Strahově typické - více by se schůzovalo, než makalo. Byli jsme rozhodnuti představit IS, až bude hotový. Pod slibem mlčení jsme ho během vývoje ukázali pár lidem, zejména proto, že jsme potřebovali pomoct. A oni nevěřili, že to dotáhneme do konce, nebo se divili, že něco takového je vůbec možné.

Obecně panovala atmosféra „že to nejde“, a že nic lepšího být nemůže (na SUPPu se podílelo několik lidí z SH + soukromá firma). Podle nás všechno jde, a tak jsme to udělali. 14.8.2012 jsme náš výtvor prezentovali na prázdninové schůzi představenstva jako hotovou věc, která bude na podzim nasazena do provozu. Docela nečekaně to donutilo věčně ukecané „vedení“ zklapnout a trošku zbystřit. Asi nechápali, co se to děje. Od té chvíle bylo jasné, že už to musíme dotáhnout do konce.

Dominik koncem prázdnin dělal státnice (úspěšně), a já jsem začátkem školy také neměl na IS tolik času, kolik bylo potřeba. Chvíli to tedy trvalo, ale nakonec jsme se během víkendu kolem 1.10.2012 hecli a IS nasadili. Zajímavé je, že od té doby nenastal jediný vážný problém a nebylo třeba dělat žádný hotfix, což nám lidé z oborou nechtěli/nechtějí věřit.

Vtipné je, že ani jeden nejsme síťař (s tím nám pomohl Bohdy - Viktor Bohuslav Bohdal) a ze začátku jsme té síti rozuměli asi jako koza náklaďáku. Teď to ale vypadá, že jsme bohužel jediní, kdo tomu tady vlastně rozumí. Kde jsou ti slavní síťaři z křemíkového kopečku?

Takhle se v klubu dělají věci - někdo se hecne, že se mu něco nelíbí/nefunguje to a chce to změnit. A když to udělá líp, jsme jedině rádi. Pokud jde o IS, bylo by jedině dobře, kdyby se našel někdo nový, kdo by nám řekl že to stojí za **** a udělal něco lepšího. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby v naší práci chtěl někdo pokračovat a IS dále vyvíjel. Systém spravující připojení čtyři tisíce lidí je rozhodně zajímavý projekt.

Bronislav Robenek

B. Robenek na přednášce SUTu o strahovské síti

zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Novinkou (mimo funkčnost a vysokou dostupnost) je hlavně zamyšlení se nad uživatelským rozhraním – grafika, užitečnost, UX (user experience), čímž se zabývá Kathy (Kateřina Hašlarová; pozn. redakce). Zkrátka péče o to, aby systém nekomplikoval život dlouhým proklikáváním. Další novinkou jsou uživatelské štítky v rámci systému. Ty přinášejí veřejně dostupné informace o aktivních lidech a jsou historicky přístupné i poté, co někdo ve funkci skončí. Zkrátka není to jenom síťový software, ale do budoucna software pro správu celého klubu. No a skoro bych zapomněl na ještě jednu obrovskou výhodu - není to v Javě!

Jaké výhody a nevýhody vnímáš ve spojitosti s pozicí předsedy klubu? Zbývá ti čas na nějaké další aktivity?

Začneme výhodami – zkušenosti, které ti samy chodí… denně děláš nové věci, neřešíš jenom IT, ale i jednání s lidmi, sem tam se dočkáš nějakých výhod (i když to není pravidlem), je to zábava! Nikdy mě nic nebavilo víc, než dělat něco nového a ve výsledku i dobrého pro lidi. Je to prostor pro seberealizaci jako žádný jiný a vlastně takový zámek splněných přání.

Pak jsou tu i nevýhody. Klub se stane koníčkem, člověk mu dobrovolně dává čas, přemýšlí o něm a nechává se jím pohltit, protože ho to baví. Bere to jako odpovědnost a zároveň koníček a najednou nedobrovolně žádné další koníčky nebo práce neexistují. Člověk dělá, co ho baví a nedává mu moc smysl dělat cokoliv jiného. První půlrok se to všechno ještě dalo zvládat, ale časem jsem si nabalil moc věcí a zjišťuji, že je třeba „udělat si v tom pořádek“.

Také se člověk moc nevyspí a nejčastějším budíkem je nějaký volající. Ale cenou za to všechno jsou obrovské zkušenosti a ty jsou v tomhle životním období nejcennější do budoucna. Věřím, že s postupem času na to budu vzpomínat spíš jako na zábavu, než jako na práci.

Máš nějaké užitečné tipy na hospodaření s časem?

Najít si nějaké zvyky - mít silnou vůli v tom, kdy člověk chodí spát a jak dlouho spí. Spánek je nejdůležitější. Každý člověk, nebo aspoň každý člověk na planetě Zemi, má 24h denně a záleží jen na něm, co během toho dne dělá.

Ve chvíli, kdy člověk počítá minuty, víc času stráví počítáním. Podle mně je to hlavně o vůli - je třeba vzít věci, co jsou potřeba a začít na nich dělat, ať už je to škola, práce nebo klub. Jak říkám, když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to!

Také je důležité zjistit, jak co nejefektivněji řešit problémy. Hlavně problémy s kterýma lidé přicházejí nebo které generují. Myslím, že doby kdy jsme do klubu sháněli „alespoň někoho“ jsou pryč a spíš se přikláním k názoru „raději nikdo než někdo“, protože mít v týmu člověka, který akorát přidělává práci je totálně demotivující. No a jak takové potížisty řešit? Aladeen madafaka :)

Abych to shrnul - je potřeba mít pevnou vůli a vyvarovat se slov jako „nemám čas“, nebo „musím se učit“, všichni víme, jak to je. Je třeba využít svůj život :)

Co byl nejzajímavější projekt, který jsi kdy dělal?

Určitě to byla účast na projektu ESMO, kde jsme společně s dalšími kolegy pracovali v rámci projektu ESA na jedné z části družice, která měla letět pozorovat Měsíc. Bohužel z důvodů úspor ESA během jara tohoto roku projekt pozastavila. Nejzajímavější asi bylo, když jsem jako vyslanec našeho týmu byl prezentovat a konzultovat naše výsledky do ESTEC v Holandsku, kde jsem opravdu zažil něco jedinečného. Od mala jsem chtěl dělat něco vesmírného, nicméně, když jsem dostal rozum, zjistil jsem, že v našich podmínkách to dost dobře nejde, takže tohle byl neočekávaně splněný sen. Přeci jen představa své práce a vyleptaného jména na tišťáku na kusu šrotu, který spadne na měsíc dostane asi každého FELáka.

Máš rád zimní sporty?

Rozhodně. Hraju hokej za amatérský tým HC Kladiváři Ostrava. Smutné je, že naposledy jsem byl na ledu někdy v srpnu, září. Je to hlavně tím, že jsem v Praze. Předtím jsem ale hrál i fotbal - děda trénoval Baník a taťka hrál za Baník, takže jsem vlastně hokejem narušil linii :-)

Mezi tvé zájmy patří také film. Vánoce jsou za dveřmi, zkouškové období také, doporučil bys nám nějaký film, s nímž strávit zimní večer namísto učení?

Moje nejoblíbenější filmy jsou od Christophera Nolana, především The Prestige a pak třeba Dark Knight. Jeho filmy mám nejradši. Od jiných režisérů třeba Magnolia (P.T.Anderson). A super odlehčený film na Vánoce je Dr. Horrible’s Sing – Along Blog.

Bronislav Robenek

B. Robenek se sestrou, zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Dáváš si novoroční předsevzetí?

Není to přímo předsevzetí, ale co musím udělat – dát se dohromady a více si všechno zorganizovat.

A co předsevzetí pro klub na rok 2013?

Bylo by hezké, kdyby se povedlo, aby si všichni strahováci začali více vážit klubu. Uvědomili si, co ten klub vlastně je a že je mu třeba pomoct, jinak ho tady mít nebudeme. Tím, že člověk bude pouze projevovat svůj, většinou negativní, názor, nic nezmění. Je třeba zjistit, v čem je problém, a opravit to. Myslím, že nikdo tady lidem, kteří chtějí něco vylepšit, házet klacky pod nohy nebude.

Jako strahováci máme obrovský potenciál, když se dáme dohromady, můžeme udělat úplně cokoliv! Aktuálně je v rámci klubu asi dvacet opravdu aktivních lidí, představte si, že by nás byla stovka :) Stačí se jen sejít a chtít. Aneb „A koumáku, co budeme dělat dneska večer? Pokusíme se ovládnout svět“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný rok 2013!


Tomáš Čižinský, bývalý sportovní manažer klubu Silicon Hill

Olga Kořánková | 14. Prosinec 2012 | Rozhovory - Buď první, kdo vloží komentář

Má za sebou několik let aktivního členství v klubu Silicon Hill, práce s fitcentrem a nyní, jak říká, se už jen věnuje předávání know-how mladším členům.

Nedávno jsi předal funkci sportovního manažera klubu Silicon Hill.  O tom, jak ses dostal k aktivnímu členství v klubu, jsi nám již jednou vyprávěl, jak vzpomínáš na své začátky vedení fitcentra?

Tomáš Čižinský

Tomáš, na Strahově známý jako Číža zdroj: soukromý archiv T. Čižinského

To už je dávno, aktivním členem jsem se stal v roce 2007. Začátky byly příjemné, byla to moje první aktivita tady v Praze mimo školy a nějakých brigádek. Tohle ale bylo zajímavější. Když jsem se stal manažerem, začalo toho být víc a stalo se to něčím, jako téměř životní styl :-)

Co se ti během tvého vedení podařilo zrealizovat?

Spoustu drobností, které nejsou vidět. Fitko už stálo a velké věci už byly hotové přede mnou. Já se potýkal především s dotahováním detailů, tak aby vše hladce běželo. Podařilo se zrekonstruovat kamerový systém, dovybavit fitko různými stroji a pomůckami a trochu více zaměřit pozornost na blokové posilovny. Dále jsme vymysleli Strongest mana v rámci SHOW a hlavně jsme se dokázali přenést přes všechny provozní problémy a několikery změny vedení. Díky tomu tady fitko pro studenty posledních pět let fungovalo bez delšího přerušení.

Takováto funkce nepochybně vyžaduje píli a obětování svého volného času, co vnímáš jako největší odměny?

Určitě zkušenosti a to, co jsem se při tom všem naučil. Další fajn věcí jsou určitě i kontakty a kamarádi.

Sám jsi jednou řekl, že dokud jsi nebyl aktivním členem, klub na tebe působil jako uzavřená společnost. To je konstrukce mnoha lidí bydlících na Strahově. Jak to vidíš dnes?

Myslím si, že se to zlepšilo. Komunikace s veřejností se podstatně zlepšila. Obzvlášť třeba blokové hry , ty jsou skvělé. Myslím, že se celkově změnila filozofie klubu, nebo to tak na mě působí. Klub potřebuje nové lidi a vedení si to uvědomuje.

Zatímco jsi chodil do školy a věnoval se klubu, začal jsi ještě pracovat, jsi chodícím příkladem, že i to se dá stíhat, pověz nám něco o tvé práci.

Tomáš Čižinský

Tomáš v Dubaji, zdroj: soukromý archiv T. Čižinského

Vzpomínám na svojí první brigádu :-) Našel jsem ji na blokové nástěnce jedenáctky, kde jsem v té době bydlel. Sliby vysokých výdělků, ale ve skutečnosti to bylo děsný. Alespoň od té doby vím, že dělat telefonního operátora není žádný med. Potom jsem se přes inzerát na NEWSech dostal do music baru, kde jsem dělal pěkných pár let o víkendech. Na to vzpomínám mnohem raději :-) A s tím, jak jsem se začal prokousávat ve škole, přišel i čas na seriozní práci. Od druháku jsem začal chodit do Sofimu, kde jsem nejdříve pracoval jako asistent hlavního projektanta. Postupem času, a myslím, že v tom nemalou roli hrály zkušenosti ze Strahova, jsem se posouval dál a dnes již řeším vlastní projekty.

Poštěstilo se ti, že ses pracovně mohl podívat do zemí jako Singapur, Austrálie, Dubaj a další. Která z nich tě nejvíce zaujala?

Rozhodně nejzajímavější byla Dubaj, tedy nejintenzivnější zážitek mám odtud – jízda po poušti v červenci a bez navigace. Zkuste najít hotel v 40ti-50ti stupňovém vedru a tom obrovském provozu. Je to zajímavá země, ale žít bych tam nechtěl :-) Mnohem lépe na mě působila Austrálie nebo Anglie.

Kam se chystáš nyní?

Jako partner firmy Honneywell, stále pod křídly Sofimu, aktuálně připravuji akci, kterou budu v polovině prosince dokončovat na Taiwanu (shodou náhod zrovna zastižen při vyhledávání kulturních a zeměpisných informací o Taiwanu; pozn. redakce).

Na Strahově žiješ řadu let, doporučil bys nám nějakou oblíbenou restauraci v okolí Strahova?

Tomáš Čižinský

zdroj: Olga Kořánková

Děkuji za tuto otázku! Rád se rozdělím o své gastrotipy. Pokud na jídlo co nejblíž, tak rozhodně na Rychtu (Restaurant Petřín, blok 8; pozn. redakce), na žebra doporučuji sjet do Smíchovského radničního sklípku, na pizzu do Einsteina, na tatarák na Marjánku, na burgera do Basementu a na kuře windaloo do Tandooru :-)

Strahov brzy opustíš, jak zpětně vnímáš roky prožité na této koleji?

Vzpomínám v dobrém, rozhodně bych neměnil, ale je čas jít dál.

Děkujeme za rozhovor a tipy!



Rozhovor s Lucií Čechovou, Miss ČVUT

Pavla Slezáková | 15. Duben 2012 | Rozhovory - 1 komentář

jako bílá královna, foto: osobní archiv Lucie Čechové

jako bílá královna, foto: osobní archiv Lucie Čechové

1. Co nebo kdo Tě přimělo k tomu, aby ses přihlasila jako kandidátka na Miss ČVUT?

Byli to moji spolužáci, kteří mě uháněli, ať to zkusím. Moje prvotní reakce byla „ani náhodou, ty jses zbláznila, co bych tam dělala?“.

2. Máš zkušenosti už z minulosti s konáním podobné „missácké“ soutěže?

Zkušenosti nemám, sice mě modeling při studiu živí zhruba od 16 let, ale taková exhibice pro mě byla novou zkušeností.

3.  Kterému z kandidátů na krále si fandila, kdo byl Tvůj favorit?

Popravdě jsem se na kandidáty ani nedívala. :)

4. Jaká soutěžní disciplína pro Tebe byla nejtěžší v klubu Masarykovy koleje?

ve Špindlu, foto: osobní archiv L. Čechové

ve Špindlu, foto: osobní archiv L. Čechové

Nebylo možné si nevšimnout, že derivace není moje silná stránka:)

5. Kdybys chytila zlatou rybku, která by Ti splnila tři přání, co by to bylo?

První přání by bylo, aby byli moji prarodiče, se kterými jsem také vyrůstala,zdraví, zajištění a šťastní. Druhé by bylo, aby se vyléčil můj americký buldok, který je na tom v současné době špatně a třetí přání – abych měla ještě tisíc prání:)

6. Jaký je Tvůj největší hřích nebo neřest?

Jeden z mých největší hříchů je jídlo – kdo mě zná, tak ví, jak moc je pro mě dobré jídlo důležité. Miluju vaření a když si nemohu z nějakého důvodu dát to, na to mám chuť, tak jsem jako správný beran nepříjemná až agresivní. :)

7. Prozraď nám, zdali si udělal v životě nějaký dobrý skutek. Jaký to byl?

Žádný veliký čin si bohužel teď nevybavím.

8. Jaké jsou Tvé koníčky, co děláš ve volném čase?

Ve volném čase miluju procházky se psem, který je zároveň jedna z nejdůležitějších „věcí“ v mém životě. Dál, jak jsem již řekla, ráda vařím, sportuji, chodím ven s kamarády a taky miluji řízení.

Marcel Jogl a Lucie Čechová, Král a Miss ČVUT, foto: Jan Müksch

Marcel Jogl a Lucie Čechová, Král a Miss ČVUT, foto: Jan Müksch

9. Co bys vzkázala svým fanouškům? Proč by Tě měli volit – v čem jsi lepší, než ostatní kandidátky na Miss Majáles?

Co bych vzkázala fanouškům? Myslíš, že nějací jsou?:) Nevím, jestli jsem v něčem lepší, ale každopádně se pokusím reprezentovat ČVUT jak nejlépe budu umět.

Děkujeme za rozhovor a držíme Ti pěsti ;-)


Rozhovor s Marcelem Joglem, Králem ČVUT

Pavla Slezáková | 3. Duben 2012 | Rozhovory - 1 komentář

Marcel Jogl a Lucie Čechová, Král a Miss ČVUT, foto: Jan Müksch

Marcel Jogl a Lucie Čechová, Král a Miss ČVUT, foto: Jan Müksch

1. Co Tě motivovalo k tomu, aby ses vůbec přihlásil do soutěže?

Motivovalo mě hlavně rozptýlení od bakalářské práce a vstup zdarma :-)
A taky fakt, že Majáles patří mezi mé oblíbené festivaly, chtěl jsem ten letošní, pražský, pro sebe a své kamarády udělat o něco zajímavější,  Samozřejmě i pro ostatní zúčastněné, protože při volné disciplíně se mají na co těšit.

2. Která otázka od porotců Tě nejvíce překvapila?

Zaskočila mě a hlavně mě mrzelo, že jsem neznal odpověď na otázku od prorektora Jettmara, z čeho se dělají chlupaté knedlíky. Nicméně hned druhý den jsem vyplnil mezeru ve svém vzdělání a recept jsem si našel. O Velikonocích je doma hned zkusím uvařit.

3. Překvapilo Tě Tvé vítězství v universitním kole?

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Věřil jsem si, ale na místě jsem si tak jistý nebyl. Hlavně při tanci.

4. Máš rád modrou? :-)

Na výletě, foto: osobní archiv M. Jogla

Na výletě, foto: osobní archiv M. Jogla

Jistě, už jako malý jsem chtěl být modrý power ranger. :-)

5. Co je pro Tebe „lví síla“?

Tradice, odvaha, vytrvalost,…

6. Už máš připravený volný program na majálesový boj?

Nebudu útočit na rekord v rozepínání podprsenek ústy jako můj předchůdce, ale jsem si jistý, že i letos to bude velmi vypečené a divácky atraktivní.

Marcel Jogl, foto: Jan Müksch

Marcel Jogl, foto: Jan Müksch

7. Prozraď něco o sobě, o Tvých koníčkách, jak trávíš volný čas?

Volný čas trávím především s mými blýzkými. Rád sportuji, jsem pro jakoukoli fyzickou aktivitu ;-) Dost času mi také zabírá organizování volnočasových aktivit a teambuildingů pro firmy a dětské organizace.

8. Měl si před volbou nějakou představu o tom, co je to Studentská unie ČVUT?

Přiznávám se, že úplně ne, o to víc jsem pak byl překvapen širokou škálou možností, které nabízí.

9. Udělal si v životě nějaký dobrý skutek? Pokud ano, jaký?

Ano, jednou jsem zachraňoval člověka z řeky. To je asi mé nej.

10. Skončíš v nebi nebo v pekle?

To bych taky celkem rád věděl. Ale doufám, že když už, tak v očistci.

11. Kdyby sis mohl vybral znovu, šel bys na ČVUT?

Já jsem si podruhé vybíral :-) a řeknu Ti, že kdybych si měl vybrat i potřetí, znovu bych šel na ČVUT.

12. Tvůj největší hřích nebo neřest?

černobílá klasika, foto: Jan Müksch

černobílá klasika, foto: Jan Müksch

To je dost osobní otázka…  ale dívčímu úsměvu neumím říct ne. Ale co se jídla týče, právě ujíždím na mléčné rýži.

13. Na co jsi v životě hrdý?

Na to, že studuji na ČVUT a ještě víc budu, až se stanu úspěšným absolventem.

14. Největší ostuda?

Naposled to byla poblitá postel mé přítelkyně, to mě mrzí.

15. Tvůj nejoblíběnější akční hrdina?

Chuck Norris v modrém tričku :-)

16. Co bys vzkázal svým fanouškům, proč by Tě měli volit?

Jsem prostě dobrá volba, volte lva, volte mě. A hlavně, přijďte na Majáles!


Rozhovor s Davidem Krausem

Pavla Slezáková | 16. Říjen 2011 | Rozhovory - Buď první, kdo vloží komentář
David Kraus, zdroj: davidkraus.cz

David Kraus, zdroj: davidkraus.cz

Na Strahov Open Air 2011 přišel na pódium také David Kraus – syn ještě trochu slavnějšího otce, ovšem neméně sexy, talenovaný a prostě svůj. Vystoupil v elegantním kloboučku s pohledem orámovaným brýlemi a sebevědomě v růžovém triku. V zákulisí, zatímco venčil svého psa a doplňoval tekutiny po svém výkonu, jsme se s ním na chvilku posadili, abychom se zeptali především na jeho spojitost s technikou…

Davide, Váš otec ještě stále rozšiřuje aktivně členskou základnu Vaší rodiny, jak to berete?

Tak, jak to přichází, co mi jiného zbývá. Poslední brácha je starší, než já, takže to je něco jiného. Navíc se nescházíme tak často, třeba na narozeniny a tak.

Ratolestí Vás už je skoro na skupinu, neuvažovali jste o něčem jako Kelly Family nebo něco na způsob sourozenců Wagnerových, kteří složili a zazpívali svému otci k narozeninám?

Zatím ne. Většina dětí je hudebně hluchá, takže za každou cenu ne.

Co Vy a technika?

Miluju technologie, za to utrácím nejvíc peněz, neustále potřebuji mít to nejlepší, nejrychlejší procesor atd. Nejstarší brácha je ajťák, takže mě v tom podporuje :-)

Máte oblíbenou hudbu?

A nechcete raději říct, kterou nesnáším? :-)

Tak jakou nesnášíte?

Tu, kterou musíme hrát. Fanoušci, kteří přijdou na koncert si oblíbí většinou songy jiné, než já, ale oni za to platí, tak jim to musím zahrát, to bych byl jinak divnej.

Začíná nám nový Akademický rok, co byste popřál studentům ČVUT?

Já jim mohu popřát, ať dostudujou, pač já nemám ani maturitu. Dělal jsem konzervatoř, pak jsem se svou hrdostí odešel. Vzdělání považuji za důležité, dokud se to dá, pak už je to člověku celý život líto…
Doba je těžká a bude ještě hůř, studium je to jediné, co ten mladý člověk má
.


Rozhovor s Lubomírem Jiřištou, HR

Pavla Slezáková | 25. Září 2011 | Rozhovory - 2 komentáře

Luboš Jiřišta maskován na ČVUT Rock for People, zdroj: soukr. archiv L. Jiřišty

Luboš Jiřišta maskován na ČVUT Rock for People, zdroj: soukr. archiv L. Jiřišty

1. Kdo a kdy Tě přivedl k tomu, že se budeš aktivně podílet na fungování klubu Silicon Hill?

Do klubu mne vlastně ani nikdo nepřivedl. Hned na po příchodu na
Strahov mě nadchla myšlenka být součástí něčeho, jako je Silicon Hill.
Fascinovalo mě, co je sehraná skupina studentů na rozpadajících
strahovských kolejích schopna zařídit. Po rozkoukání jsem navštívil
svého registrátora, který mne poslal přímo za předsedou klubu. Pak už to
šlo poměrně rychle ;-) Pomáhal jsem na zajímavých projektech s novými
lidmi, kteří se brzy stali mými přáteli a byli ochotni nabídnout
pomocnou ruku nejen v klubu, ale i ve škole.

2. Aktuálně jsi zástupce bl. 4, působíš jako HR a organizoval si SHOW, co Ti z těchto oblastí dalo nejvíce zkušeností?

Každá zkušenost v klubu je super! Člověk se stále seznamuje s novými
lidmi a celkově začne rychle pracovat na svém osobním rozvoji. V tomto
mi asi nejvíce pomohlo právě pořádání festivalu SHOW. Člověk začne
plánovat a rychle musí přejít do příprav, schůzek se sponzory a
dodavateli, přípravou propagačních materiálů a mnoho dalšího. Problém u
letošního ročníku byl, že jsme začínali víceméně na zelené louce a ještě
k tomu jsme s Viktorem Bohdalem dělali bakalářku. Nakonec vše dobře
dopadlo a festival měl nejvyšší návštěvnickou účast ve své historii. Nic
z toho by nebylo bez všech aktivních členů klubu, kteří přiložili ruku k
dílu a postarali se o hladký průběh.

3. Jaký je podle Tebe rozdíl mezi prací HR v komerční firmě a studentské organizace, jakou je klub Silicon Hill?

Hlavní rozdíl je v tom, že ve studentském klubu nejsou studenti
finančně odměňováni. Proto se zde mnohem hůře hledá nadšení pro práci.
Dalo by se ale říci, že klub je takový inkubátor pro budoucí uplatnění v
komerční sféře. Člověk získá základní organizační schopnosti a naučí se
hospodařit se svým časem. A v neposlední řadě si získanou zkušenost může
zařadit do vlastního životopisu.

4. Jaké jsou Tvé plány na zimní semestr pro podporu přílivu nových aktivních členů?

V zimním semestru rozšiřujeme spolupráci mezi PR  a HR,   tvoříme
zcela novou koncepci, která pomůže rozšířit řady aktivních studentů v
klubu. Jedním z nápadů jsou blokové hry, díky kterým se alespoň na
chvíli odlepíme od pupeční šňůry v pokoji a vyrazíme ven poznávat nové
lidi. Strahov přeci nejsou jen sousedi ob dva pokoje. :-) No a navíc jsme si říkali, že podpoříme zdravou soutěživost mezi bloky.
Dalším, snad skvělým nápadem bude projekt  „Silicon Hill k sežrání“, který určitě potěší všechny s mlsným jazýčkem. Nechte se překvapit… pokud vše klapne, tak v listopadu to rozjedeme;-)

Luboš na zasedání představenstva klubu SH, zdroj: pOOLa

Luboš na zasedání představenstva klubu SH, zdroj: pOOLa

5. Čemu se věnuješ ve svém volném čase mimo práci, školu a klubu?

Pokud sečtu práci, školu a klub, tak moc volného času nezbývá. :-)
Snažím se chodit pravidelně běhat, abych u toho počítače ve strahovském
pokoji nakonec „neshnil“. V létě k tomu přidávám brusle na Ladronce. Rád
fotím své okolí na analog, protože mají ty fotky zvláštní nádech a občas
mne přepadne touha přečíst si něco z naší HR knihovny. Nedávno jsem
podruhé dočetl Zen a hotovo a vřele doporučuji.

6. Co bys popřál klubu Silicon Hill do buducna co se týče oblasti HR?

Určitě rozšíření a omlazení našich řad, stejně jako by to řekl každý
HR. Klub nám nabízí mnoho možností, které si ani neuvědomujeme. Kdo v
komerčním prostředí dovolí studentovi pořádat festival pro 2000 lidí,
aniž by mu to zajistilo výrazný zisk? Vytvořit si vlastní projekt, který
se věnuje přesně tomu, co mě zajímá? Namátkou zmíním například
Strahovskou ligu ve stolním tenise, kterou založili dva kamarádi, co
chodili pravidelně hrát ping-pong. Hned první ročník měli 60 nadšených
spoluhráčů.  Nikde jinde nezískáte tolik kontaktů, jako právě zde.
Pojďte do toho s námi :-)


Rozhovor s Viktorem Bohuslavem Bohdalem, vedoucím síťové sekce

Pavla Slezáková | 13. Červen 2011 | Rozhovory - Buď první, kdo vloží komentář

Viktor Bohuslav Bohdal je na křemíkovém kopečku známý jako Bohdy. Do historie klubu Silicon Hill se zapsal pomyslným písmem organizováním SHOW, za což obdržel ocenění Aktivita měsíce a k tomu všemu se na Strahově stará aktuálně o síť a dosáhl nebývalého úspěchu i na mezinárodní scéně…

1. Prozraď, jak se to přihodilo, že se z Tebe stal aktivní člen, kdo Tě k tomu přivedl?

Za všechno může Luboš Jiřišta. Už před rokem mne chtěl dostat do síťové skupinky, ale z toho nějak sešlo…
Takže doopravdy to začalo festivalem  SHOW, kdy jsme se s Lubošem domluvili, že si to vezmeme na starost.  Potom mne dohodil mezi newbies a dostal jsem se tak ke správě WWW  serveru. Následně mě dohodil do síťové skupinky a udělal si ze mě správce sítě na bloku. A když worwan sháněl do centrály SH člověka k síti, tak mě Luboš dohodil i tam :-)

2. Aktuálně bys měl mít pod palcem strahovskou síť, v kuloárech se už špitá o její výměně, rýsuje se už nějaký konkrétnější plán obnovy?

No, měl bych mít a snad i tak nějak mám. A konkrétnější plán obnovy už se rýsuje. V „nulté“ fázi je potřeba udělat revizi strukturní kabeláže a v první fázi vybudování páteřní optiky. To bychom rádi udělali během léta. Následně obnova prvků a rozvoj sítě – např. rádi bychom rozšířili pokrytí Wi-Fi či nabídli 1Gbps připojení členům.

Přebírání ceny za 1.místo, zdroj: Viktor Bohuslav Bohdal

Přebírání ceny za 1.místo, zdroj: Viktor Bohuslav Bohdal

3. Jsi úspěšným absolventem lokální CNA, o víkendu si byl dokonce v Rumunsku na soutěži Cisco Networking Academy Games 2011, kde si získal 1. místo, jaké jsou Tvé dojmy, zážitky?

Zážítků je relativně dost. První zážítek jsme měli hned po příletu, kdy mě taxikář vezl z letiště k Universitatea Politehnica Bucuresti (www.pub.ro), kde se soutěž konala. To jsem se chvílema bál o zdraví, zvláště když taxikář předjel dva pruhy aut na semaforech – přes tramvajové koleje dojel před ně, couvnul si a rázem byl první ve frontě.
A ještě se začal chvástat, jaký je dobrý řidič. Celkově tam řidiči jezdí trochu chaoticky, často troubí, ale žádné nadávání, gestikulace či jiná agrese. A naštěstí žádné nehody..

Dalším zažítkem byla samotná univerzita. Připadal jsem si jak v nějakém atomovém krytu, navíc všichni kouřili na chodbách, což mi trochu vadilo. O záchodech raději mluvit ani nebudu :-) . Bydlel jsem na koleji, která vypadala celkem dobře (v porovnání s SH pokojem luxusně), ale nějaký místní student nám řekl, že to je kolej určená jen pro zahraniční návštěvy :-) .

Trochu mě zklamala Bukurešť – krom velkého parlamentu tam není skoro nic. Spousta kontrastů, kdy stála nová moderní komerční budova a hned vedle rozpadlá barabizna. Docela zajímavé byly jejich rozvody kabelů po ulicích a smečky psů, které byly asi „všech“. Poslední večer nás málem pokousali :) . Naopak překvapivě na ulicích bylo celkem čisto. Bohužel moc jsem toho v Bukurešti nestihl, neboť jsem na ní měl všehovšudy asi 5 hodin času.

A v samotné soutěži nás všechny překvapilo zadání praktické úlohy v kategorii UNI. Po hodině a půl, kdy jsme všichni krčili rameny nám dozor poradil, jak na první úkol a pak jsme se někam posunuli. Po třech a půl hodinách jsem úlohu vyřešil jako první a tím získal první místo v této kategorii. V kategorii PT to tak jasné nebylo – zadání bylo typické na takovou soutěž – síťová topologie a opravit špatné nastavení či něco zprozovnit. Součástí obou byl teoretický test. V kategorii PT se na druhém místě umístil Ondra Tománek, také ze Strahova. Mně se ho podařilo předběhnout. Bohužel kluci z Ústí nad Labem v kategorii HS3 se do třetího místa neumístili. V soutěži lektorů nikdo z Čechů nebyl.

4. Dalo by se říct, že Ti v Tvé praxi pomáhá to, co se naučíš v rámci Silicon Hillu?

Tak vzhledem ke zmíněnému absolvování LCNA SH, tak jednoznačně ano. Od kluků nejen z LCNA, ale i ze síťové skupinky, se dá hodně naučit – přece jenom se v oblasti sítí pohybují déle a mají větši zkušenosti.

5. Když zrovna nejsi ve škole, práci, čemu se věnuješ ve volném čase?

Bohdy zkouší paddleboarding na Lipně, zdroj: Ondřej Szönyi

Bohdy zkouší paddleboarding na Lipně, zdroj: Ondřej Szönyi

Poslední dobou to bylo takové hektické. Nejdřív jsem se věnoval SHOW, potom bakalářce. V současnosti jsem se věnuji státnicím, takže žádný volný čas není. Po státnicích bych se rád konečně začal věnovat kajaku, SH síti a studiu CCNP.

Jinak obecně se ve volném času věnuji hospodám :) , hudbě (už jen poslech :) ), fotografování, když je čas, tak geocachingu a jinak počítačům.

6. Jaké máš plány na letní prázdniny?

To je zmíněno víceméně v předchozí odpovědi – SH síť, kajak, CCNP. A v září bych rád vyrazil na pár dní do Norska.


Rozhovor s Ing. Zdeňkem Zmrzlíkem

Pavla Slezáková | 5. Květen 2011 | Rozhovory - 4 komentáře

Ing. Zdeněk Zmrzlík předává mediale, zdroj: Bc. David Holý

Ing. Zdeněk Zmrzlík předává mediale

1.Ve funkci ředitele SÚZ jste již nějaký ten rok. Jak se Vám spolupracuje se studenty v rámci různých akci typu SHOW, MEZI BLOKY nebo SOA?

Zpočátku mé funkce byla zřejmá jistá nedůvěra studentů (předchozí vedení SÚZ zcela ignorovalo komunikaci se zástupci studentů). Postupem času jsme si na sebe vzájemně zvykli a nyní bych řekl, že je spolupráce pokud né výborná, tak zcela jistě velmi dobrá. S novým vedením SU v čele s Tomášem je vidět, že SU zase začíná nabírat správné provozní otáčky. Samozřejmě, že mezi studenty a SÚZ budou vždy jisté třecí plochy (ceny ubytování, stravování a další), což je dáno samotným principem jednotlivých organizací. Jsem ale přesvědčen, že funkční a zdravá diskuze je nezbytně nutná pro pozitivní vývoj jak SU, tak SÚZ.

Spolupráce při akcích (Bowling, Studentský ples, SOA, Mezi Bloky apod.) je více než dobrá. Doufám, že to tak vnímá i SU. Oceňuji aktivní pomoc při řešení problémů (nepořádek, vystříkané hasičáky, atd.) Ke studiu nepatří jen škola a drcení, jsem si vědom toho, že významnou část doby studia tráví student mimo učebny a laboratoře. V této části chceme každému studentu vytvořit, ve spolupráci s SU, co nejlepší podmínky. Tedy podmínky
pro odpočinek, zábavu, relaxaci, samozřejmostí je uspokojení základních fyziologických potřeb (jídlo a v rámci možností kvalitní ubytování).

Výsledek je takový, že se budu snažit podporovat mimoškolní aktivity včetně materiálního,technického i finančního zabezpečení, jak jen budu moci.

2. Nedávno jste byl na dovolené. Kam rád jezdíte, máte oblíbené destinace?

Teď v Jáchymově – částečně se jednalo o léčebný pobyt. Dříve registrovaný fotbalista, takže i u mě platí staré pořekadlo „ sportem… „ . Jinak pokud to čas a zejména finance dovolí, tak 1 x za rok potápění, samozřejmě na amatérské úrovni – pokud to jde, tak nějaké pěkné exotické vody.

Novoroční bowling, zdroj: Bc. David Holý

Novoroční bowling

3. Co děláte ve volném čase, jaké máte koníčky?

Koníčky mám již řadu let stejné – myslivost, ryby, zahrádka u dcery, kolektivní sporty
(pokud není zrovna proti tělo) a jak to jen čas dovolí, tak si velice rád přečtu nějakou pěknou knihu – historii, literaturu faktu, scifi i fantasy. No a nyní přibyl nový koníček – devítiměsíční vnuk.

4. Také jste byl studentem vysoké školy, máte nějaký průšvih nebo veselou historku z této doby, na kterou rád vzpomínáte?

Vystudoval jsem dvě vysoké vojenské školy, kde to bylo trochu jiné, než je tomu dnes. Ale princip byl stejný, akorát jsme měli menší možnosti jak při výuce, tak i při zábavě. Něco veselého – už je to ale opravdu dávno. Tak třeba moje zkouška z fyziky v roce 1975 (zkoušející RNDr. Peňáz). Jedna ze zkouškových otázek se týkala teorie relativity, nějak mi to nešlo do hlavy. Na zkoušku jsem tedy šel s malým reproduktorem – kamarádi ve vedlejší místnosti měli vysílačku.Samozřejmě jsem tu otázku dostal. Tak mi to odvození nadiktovali ze skript doktora Peňáze, jak se říká i s „chlupama“. Na potítku jsem se připravil, všechno napsal a šel na to. Nemohl jsem však vědět, že je tam tisková chyba. Ovšemže to doktor
věděl. Koukal, kroutil hlavou… chvíli mi trvalo, než jsem ho přesvědčil. Potřeboval jsem tenkrát, z důvodu stipendia, výbornou. Dal mi ji, ale podotkl: Pane kolego, fyzika není jen a pouze o biflování, ale o logice a tvůrčím přístupu!!! (dodnes si myslím, že vysílačka v té době a navíc sestrojená vlastními silami byl určitě tvůrčí přístup, ale to jsem mu tehdy říci nemohl). Pochopte, že v tom roce byly vrcholem pomůcek studenta logaritmické tabulky, logaritmické pravítko. Mít kalkulačku, byl v té době opravdový luxus…

5. Blíží se zkouškové období, co byste popřál studentům?

Já říkám: „Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!!“ Každý jsme jiný. Ten kdo dřel soustavně celý rok (to jsem já nikdy neuměl), může jít na zkoušky třeba bez přípravy. No a ti ostatní, tzv. nárazovci se musí holt začít učit… (žádné švindly samozřejmě nepodporuji ). Ale pro obě skupiny platí: Nic nepřehánět a vždy i ve zkouškovém aspoň na chvíli vypnout
a snažit se odreagovat (sport, partner, zábava a občasná návštěva restauračního zařízení neuškodí). Hlavně nic nebrat tragicky.V nejhorším si to studium trochu prodloužím.

v Beltémské kapli, zdroj: Bc. David Holý

v Betlémské kapli

6. Kdybyste jel na pustý ostrov, jaké tři věci byste si vzal s sebou a proč?

Nůž, zápalky, háček, vlasec na ryby, slaměný klobouk a vlastní ženu. No, když tak o tom přemýšlím, tak pro možnost nějakého delšího přežití, nejlépe sebe i ženu o 30 let mladší, jinak bychom asi byli bez šance.

Děkuji za rozhovor,
Zmrzlík


Rozhovor s kandidátem na KRÁLE PRAŽSKÉHO MAJÁLESU 2011

Pavla Slezáková | 15. Duben 2011 | Rozhovory - 5 komentářů

Pro dubnové mailinfo poskytl ochotně rozhovor Tomáš Kouřim, známý pod nickem TOOM da Moa, který byl 31. 3. 2011 zvolen odbornou porotou jako kandidát na Krále Pražského majálesu 2011.

TOOM da Moa, kandidát na Krále Pražského majálesu 2011

TOOM da Moa, kandidát na Krále Pražského majálesu 2011

1. Tomáš Kouřim alias TOOM da Moa, můžeš to nějak vysvětlit?

Tomáš je celkem běžné jméno, chtěl jsem se tedy odlišit, takže jsem jen zdvojil „O“ a zvětšil písmo. K prostřednímu „da“ mě neinspiroval nikdo jiný, než český velikán Jára da Cimrman. Moa je pak vzpomínka na pohodové dětství, jedná se o ne zcela známou postavičku z dětských her.

2. Stal ses kandidátem na krále Majálesu 2011, kde budeš hájit barvy ČVUT. Kdo/co Tě přivedlo vůbec k tomu, aby ses přihlásil  do  boje?

To byla náhoda, já si to toho na webu SU ani nevšiml, ale bavil jsem se s Worwem (Radim Roška – předseda klubu Silicon Hill, pozn. redakce), který mi možnost kandidatury zmínil. Shodli jsme se, že splňuji kritéria výběru a já jsem pro každou špatnost, takže jsem už ani s přihlášením neváhal.

3. Proč si myslíš, že vybrala porota Tebe, čím si ji podle Tvého názoru přesvědčil?

Byl jsem asi nejlepší, to nestačí? Ne, vážně, vážím si protikandidátů, v těch disciplínách, které holky připravily to nebylo nic snadného. Ale šel jsem do toho s tím, že chci vyhrát a tak jsem to i prezentoval, což mohlo zvýšit mé šance. Domnívám se,  že jsem měl dobré úvodní kolo, kdy jsme se měli porotě představit.

Korunovace Tomáše, 31.3. 2011

Korunovace Tomáše, 31.3. 2011

4. Při volbě krále padla spousta otázek, stále však nevíme, co dělá náš král ve volném čase, jaké má koníčky?

To myslíš ty 2 minuty denně, které mi zbydou:-)? To nedělám vůbec nic!
Kromě školních a pracovních povinností mi bere hodně času sport. Aktuálně hraji fotbal, florbal a vysokoškolskou tenisovou  ligu. Nedávno jsem si vyzkoušel Pražský půlmaraton.

5. Vzhledem k Tvým aktivitám i při FJFI si užíváš studentský život naplno, jaké máš plány na léto?

Léto ve smyslu prázdnin pro mě začne v květnu, chystám se do USA za kamarády, se kterými jsem loni studoval.
Později určitě budou nějaké fotbalové turnaje, možná vyrazíme s přáteli do Chorvatska na kolo. A samozřejmě doufám, že si  budu moci užít „královský“ život!

6. Nebudeme zastírat ani Tvou politickou kariéru v rámci ČVUT. Aktuálně se účastníš jednání mezi SÚZ a SU ČVUT při paličivých otázkách nájmů a zdražování kolejného, prozradíš něco ze zákulisí?

Na jednu stranu je jasné, že společně s inflací rostou náklady, ale není možné vše řešit prostým promítnutím nákladů do cen.
Stejně jako v ostatních  společnostech je třeba hledat jiné cesty, aby zdražování výsledného produktu, v našem případě ubytování, byla až ta poslední varianta.
Určitě nás zajímá efektivita hospodaření SÚZ a budeme se snažit najít rezervy, ale  především bychom chtěli, aby si vedení jak SÚZ, tak i ČVUT, uvědomilo, že kolej má být především levné a kvalitní ubytování pro studenty.
Myslím, že každý si uvědomí, že vysoká škola není jen o přednáškách, studiu a trojných integrálech, ale o cenných zkušenostech, přátelství na celý život, s čímž je právě ubytování na kolejích spjato.
Domnívám se, že současný trend, kdy studenti odcházejí z kolejí do privátů, je špatný. Univerzita špičkové evropské kvality,  jakou chce ČVUT být, by proti němu měla bojovat.

6. Pražský majáles se blíží, vzkázal bys něco studentům ČVUT v souvislosti s tím, aby Tě přišli podpořit?

Rozhodně ať neváhají přijít 6.5. rovnou na Majáles nejlépe v modré barvě ČVUT! Nenecháme se převálcovat jinou universitou!  Těším se na Vás!
Ať se v případě zájmu přidají na mou FAN stránku na fb, kde se dozví všechny důležité informace o průběhu kampaně.

Děkujeme za rozhovor a držíme 6.5. 2011 pěsti!


PARTNEŘI