KATEGORIE ČLÁNKŮ
ARCHIV ČLÁNKŮ
- Září 2024
- Květen 2024
- Leden 2024
- Listopad 2023
- Září 2023
- Duben 2023
- Březen 2023
- Únor 2023
- Listopad 2022
- Duben 2022
- Únor 2022
- Leden 2022
- Listopad 2021
- Únor 2021
- Leden 2021
- Prosinec 2020
- Listopad 2020
- Říjen 2020
- Září 2020
- Červenec 2020
- Květen 2020
- Duben 2020
- Březen 2020
- Únor 2020
- Prosinec 2019
- Listopad 2019
- Červenec 2019
- Březen 2019
- Únor 2019
- Leden 2019
- Prosinec 2018
- Říjen 2018
- Březen 2018
- Únor 2018
- Prosinec 2017
- Listopad 2017
- Září 2017
- Srpen 2017
- Červenec 2017
- Červen 2017
- Únor 2017
- Prosinec 2016
- Listopad 2016
- Červen 2016
- Květen 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Prosinec 2014
- Listopad 2014
- Říjen 2014
- Září 2014
- Srpen 2014
- Duben 2014
- Březen 2014
- Únor 2014
- Prosinec 2013
- Listopad 2013
- Říjen 2013
- Srpen 2013
- Červenec 2013
- Květen 2013
- Duben 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
KANCELÁŘ
Email: | kancelar@siliconhill.cz |
Telefon: | +420 724 782 500 |
Koleje Strahov, blok 1,
1. patro, kancelář SU,
č. dveří 40 (na konci chodby vpravo)
Jak jsem poznal Silicon Hill
„Všichni si vylosujte číslo,“ zaznělo. „Pak mi je nahlásíte.“
„Hmm, trojka,“ řekl jsem si, „to jsem zvědavý, co se z toho vyklube.“
Poté, co jsme ve vzniknuvším chaosu všichni vytáhli svůj lísteček a nahlásili číslo na něm uvedené, prohlásil předseda, vládce náš, slunce naše jasné: „V pořadí, které jste si vylosovali, napíšete článek na web.“ – „Bezva,“ pomyslel jsem si...
Psal se rok 2012, maturita byla za dveřmi a já ještě ani nevěděl, kam půjdu na vysokou. Nakonec jsem přihlášky podal dvě: ZČU FAV a ČVUT FJFI. Konečné rozhodnutí mělo teprve padnout.
Po zkouškách jsem byl nucen se k původní otázce vrátit: zůstat v Plzni, nebo jít do Prahy? Nakonec zvítězilo dobrodružství v podobě poznávání nového. Po zápisu ke studiu jsem usoudil, že bude potřeba ještě něco zařídit, a tedy zůstat v Praze, o den déle. Musel jsem však řešit důležitou otázku – kde přespím?
Ten den jsem prvně přišel na Strahov. „Koleje Strahov,“ ozvalo se ženským hlasem z hlásiče zastávek v autobusu. Vystoupil jsem, rozhlédl se a začal přemýšlet, jestli už jsem vůbec o tomhle místě slyšel. Byl to šok – soubor podivně vypadajících budov se spoustou oken, několik hřišť a přes ulici rozpadající se socialistický spartakiádní stadion. Někdo se snažil pokořit nebezpečně se tvářící umělou lezeckou stěnu, ostatní na zemi kamsi spěchali. Bylo vedro a netušil jsem, co dál. „Co jsem si vybral, to mám,“ pomyslel jsem si a vyrazil vstříc dveřím budovy označené jako recepce. Vyřídil jsem papírování a byl jsem odeslán na blok 3, kde jsem vyfasoval klíče od prvního pokoje na Strahově, který jsem měl po omezenou dobu obývat.
Čas plynul a začalo se ukazovat, že rozhodnutí dojíždět denně z Plzně do Prahy nebylo z těch nejšťastnějších, která jsem učinil, a začal jsem přemýšlet o ubytování na koleji. Spolužačky mě přesvědčovaly, že Strahov je jasná volba. Na počátku října jsem se tedy nastěhoval. Přidělili mi pokoj na bloku 10, v suterénu. V tento den proběhla i moje první a na delší dobu poslední interakce s klubem – zaregistroval jsem se, abych mohl využívat výhod síťového členství.
První semestr utekl jako voda a já měl na ten další přerušit studium a ze Strahova se odstěhovat. Nelze říct, že by mi pobyt v suterénní kobce s dopravákem a hnojařem chyběl. V září jsem se vrátil na „desítku“ a bydlet jsem začal se spolužákem ze střední. Pocit, že pobyt na nultém patře je proti suterénu zlepšení, se ukázal jako mylný díky španělským studentům zde ubytovaných. Můj kamarád začal stále častěji hovořit o nějakém AVC. „Co to sakra je? A proč zrovna on má být nějak zapojen do dění a já ne?“, ptal jsem se často sám sebe a začal se zajímat o možnosti, jak dál. Do čtvrtého patra sice daleko, ale prvně jsem se potkal s Brtem. Potemnělá cimra č. 440 byla nabitá rozličnými částmi počítačů a nářadí – typické ajťácké doupě – a mezi tím seděl tmavovlasý samorost, který vypadal, že se vyzná.
„Slyšel jsem, že sháníte aktivní lidi,“ spustil jsem, když jsem se osmělil. „Hlavně snad do sítě. Na střední jsem absolvoval Cisco kurz, takže bych snad mohl něco vědět.“
„Jo, to je pravda,“ odpověděl a rozpovídal se o tom, co se v klubu dá dělat. Nakonec přidal: „Nejlepší bude, když půjdeš na akci druhák a najdeš tam Lagera, ten ti o síti poví víc.“
Setkal jsem se Lagerem. Posléze jsem se seznámil i s WiFi skupinkou a adminem bloku 10 – Ondrou. Na bloku se mnoho nedělo, a tak jsem se snažil být aktivní u WiFi. Začínal jsem rozkrývat celou tu záhadnou síť aktivních členů a věci začínaly tu a tam zapadat do sebe. Netrvalo dlouho a Ondru ve funkci admina „desítky“ jsem nahradil. Současně s tím jsem se opět přestěhoval na rok do standardní strahovské nudle č. 242. V průběhu toho jsem se setkal se spoustou dalších lidí a zúčastnil se víkendovek síťové a serverové skupiny. Začal jsem se více zajímat o servery a od ledna jsem byl jmenován zástupcem technického manažera Hodyho, jenž po InstallFestu 2015 ze své funkce odstoupil a já zaujal jeho místo.
Dnes, po necelých třech letech na Strahově a přibližně roce a půl aktivního členství v klubu Silicon Hill, jsem součástí Centrály a za odměnu smím psát články na web. :-)
„Hmm, trojka,“ řekl jsem si, „to jsem zvědavý, co se z toho vyklube.“
Poté, co jsme ve vzniknuvším chaosu všichni vytáhli svůj lísteček a nahlásili číslo na něm uvedené, prohlásil předseda, vládce náš, slunce naše jasné: „V pořadí, které jste si vylosovali, napíšete článek na web.“ – „Bezva,“ pomyslel jsem si...
Psal se rok 2012, maturita byla za dveřmi a já ještě ani nevěděl, kam půjdu na vysokou. Nakonec jsem přihlášky podal dvě: ZČU FAV a ČVUT FJFI. Konečné rozhodnutí mělo teprve padnout.
Po zkouškách jsem byl nucen se k původní otázce vrátit: zůstat v Plzni, nebo jít do Prahy? Nakonec zvítězilo dobrodružství v podobě poznávání nového. Po zápisu ke studiu jsem usoudil, že bude potřeba ještě něco zařídit, a tedy zůstat v Praze, o den déle. Musel jsem však řešit důležitou otázku – kde přespím?
Ten den jsem prvně přišel na Strahov. „Koleje Strahov,“ ozvalo se ženským hlasem z hlásiče zastávek v autobusu. Vystoupil jsem, rozhlédl se a začal přemýšlet, jestli už jsem vůbec o tomhle místě slyšel. Byl to šok – soubor podivně vypadajících budov se spoustou oken, několik hřišť a přes ulici rozpadající se socialistický spartakiádní stadion. Někdo se snažil pokořit nebezpečně se tvářící umělou lezeckou stěnu, ostatní na zemi kamsi spěchali. Bylo vedro a netušil jsem, co dál. „Co jsem si vybral, to mám,“ pomyslel jsem si a vyrazil vstříc dveřím budovy označené jako recepce. Vyřídil jsem papírování a byl jsem odeslán na blok 3, kde jsem vyfasoval klíče od prvního pokoje na Strahově, který jsem měl po omezenou dobu obývat.
Čas plynul a začalo se ukazovat, že rozhodnutí dojíždět denně z Plzně do Prahy nebylo z těch nejšťastnějších, která jsem učinil, a začal jsem přemýšlet o ubytování na koleji. Spolužačky mě přesvědčovaly, že Strahov je jasná volba. Na počátku října jsem se tedy nastěhoval. Přidělili mi pokoj na bloku 10, v suterénu. V tento den proběhla i moje první a na delší dobu poslední interakce s klubem – zaregistroval jsem se, abych mohl využívat výhod síťového členství.
První semestr utekl jako voda a já měl na ten další přerušit studium a ze Strahova se odstěhovat. Nelze říct, že by mi pobyt v suterénní kobce s dopravákem a hnojařem chyběl. V září jsem se vrátil na „desítku“ a bydlet jsem začal se spolužákem ze střední. Pocit, že pobyt na nultém patře je proti suterénu zlepšení, se ukázal jako mylný díky španělským studentům zde ubytovaných. Můj kamarád začal stále častěji hovořit o nějakém AVC. „Co to sakra je? A proč zrovna on má být nějak zapojen do dění a já ne?“, ptal jsem se často sám sebe a začal se zajímat o možnosti, jak dál. Do čtvrtého patra sice daleko, ale prvně jsem se potkal s Brtem. Potemnělá cimra č. 440 byla nabitá rozličnými částmi počítačů a nářadí – typické ajťácké doupě – a mezi tím seděl tmavovlasý samorost, který vypadal, že se vyzná.
„Slyšel jsem, že sháníte aktivní lidi,“ spustil jsem, když jsem se osmělil. „Hlavně snad do sítě. Na střední jsem absolvoval Cisco kurz, takže bych snad mohl něco vědět.“
„Jo, to je pravda,“ odpověděl a rozpovídal se o tom, co se v klubu dá dělat. Nakonec přidal: „Nejlepší bude, když půjdeš na akci druhák a najdeš tam Lagera, ten ti o síti poví víc.“
Setkal jsem se Lagerem. Posléze jsem se seznámil i s WiFi skupinkou a adminem bloku 10 – Ondrou. Na bloku se mnoho nedělo, a tak jsem se snažil být aktivní u WiFi. Začínal jsem rozkrývat celou tu záhadnou síť aktivních členů a věci začínaly tu a tam zapadat do sebe. Netrvalo dlouho a Ondru ve funkci admina „desítky“ jsem nahradil. Současně s tím jsem se opět přestěhoval na rok do standardní strahovské nudle č. 242. V průběhu toho jsem se setkal se spoustou dalších lidí a zúčastnil se víkendovek síťové a serverové skupiny. Začal jsem se více zajímat o servery a od ledna jsem byl jmenován zástupcem technického manažera Hodyho, jenž po InstallFestu 2015 ze své funkce odstoupil a já zaujal jeho místo.
Dnes, po necelých třech letech na Strahově a přibližně roce a půl aktivního členství v klubu Silicon Hill, jsem součástí Centrály a za odměnu smím psát články na web. :-)
Autor: Václav Pužman (Technický manažer)
Adam Hořčica | 11. Květen 2015 | Ostatní
Komentáře k článku
Kharade 7.7.2015 11:03:
Quelle merveilleuse ville J'y suis de9je0 alle9e une fois en aofbt il y a queequls anne9es avec mon ex . et depuis queequls semaines, j'ai dans l'ide9e de faire la surprise e0 mon homme de l'y emmener y passer les prochaines feates de fin d'anne9e J'ai he2te !