Václav Havlíček na exkurzi v klubovně na bloku 7, foto: Silicon Hill

1. ČVUT je vnímáno jako záruka kvalitního technického vzdělání nejen v ČR, ale i v zahraničí. O čem, o jakém počinu, za dobu Vašeho volebního období, byste řekl, že nejvíce pomohl ČVUT zviditelnit?

Je o mně všeobecně známo, že jsem velký patriot ČVUT a že se snažím kvalitu naší univerzity zdůrazňovat doma i v zahraničí. Vzdělání, které naše škola poskytuje, patří opravdu k nejlepším v technické oblasti a je zárukou toho, že naši absolventi se uplatňují na nejzodpovědnějších pracovních pozicích ve všech technických oborech. Nároky, které na studenty klademe, nejsou samoúčelné a kvalitní teoretický základ poskytuje většině studentů rychlý a úspěšný nástup do praxe.
Zní to možná jako fráze, ale je faktem, že všichni naši dobří absolventi, a těch není málo, nás zviditelňují. ČVUT postoupilo v žebříčku světových univerzit za posledních 5 let o více než stovku míst, mezi technickými univerzitami v žebříčku britského THES jsme za poslední rok postopili o 50 míst na 174 místo na světě. Naše fakulty architektury, strojní, jaderná a fyzikálně inženýrská jsou v českých žebříčcích hodnocení na prvním, nebo některém z prvních míst. To jsou statistiky, které nelze přehlédnout. Založení fakulty informačních technologií, která svým charakterem bezesporu na naší alma mater patří, je dalším krokem, který nás otevřel veřejnosti a zvýšil zájem uchazečů o studium. Dostavba NTK, v níž naše ústřední knihovna sídlí, výstavba Nové budovy ČVUT i revitalizace areálu Karlova náměstí jsou akce, které svědčí o tom, že naše nejstarší technická univerzita v Evropě, patří mezi kamenné univerzity, ale určitě není zkamenělá.

2. Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi studenty dříve, za času Vašich studií, a dnes?

V současnosti existuje mnohem větší nabídka studijních programů a oborů a pro studenty je otevřený celý svět. Kreditní systém umožňuje kreativní tvorbu vlastního studijního programu, avšak zároveň klade vyšší nároky na zodpovědnost studentů za vlastní osud. Změna školy nebo oboru studia je mnohem snazší, než byla v době, kdy jsem sám studoval, avšak ekonomické podmínky jsou někdy složitější. Stále častěji si uvědomuji, že studenti, kteří k nám přicházejí, jsou velice podobni těm, se kterými jsem sám studoval a rozhodně nemám pocit, že by většina z nich byla méně zodpovědná, jak se někdy tvrdí, než tomu bylo dříve. Mám rád studenty, kteří vědí, proč k nám přišli a jsou ochotni a schopni pro svůj cíl pracovat. Vážím si všech, za kterými je při zkouškách vidět kus práce a těch, kteří se přijdou v průběhu studia poradit. Nemám rád lenochy a lajdáky a neměl jsem je rád ani jako spolužáky, ve většině případů to nebyli a nejsou ani spolehliví kamarádi; a vlastně s nimi nebyla ani zábava, což jistě platí i v současnosti.

3. Strahov je téměř legenda, jak ho vnímáte Vy, jak si představujete jeho budoucnoust?

Strahov je překrásné místo s výhledem na Prahu, obklopené zelení. Koleje na Strahově jsou pro většinu studentů i neodmyslitelně spojené s ČVUT. To platí i pro mne, který jsem na Strahově prožil nejkrásnější léta života. Právě svým ideovým ovzduším jsou naší chloubou i přes řadu technických nedostatků, o nichž víme, ale na jejichž odstranění chybí finanční zdroje. Patří nám budovy a pozemky pod nimi, Pražský magistrát se s námi soudí o pozemky mimo budovy. Rekonstrukce je nezbytná ale ČVUT na ní nemá a nedostane žádné finance (stát nepodporuje ubytování studentů jinak, než ubytovacím stipendiem), naši studenti by měli bydlet v našem zařízení, ale ne zchátralém a zdevastovaném. Přeji si, aby Strahov zůstal naším hlavním ubytovacím areálem, ale jak realizovat důstojné studentské ubytování zatím opravdu nevím. Hledáme řešení.

4. Zbývá Vám při tak velkém časovém vytížení také čas na koníčky? Pokud ano, na které?

Při svém zvolení do prvního funkčního období jsem prohlásil, že na týden lyžování v zimě a týden vody v létě si určitě každoročně čas udělám. Lyžovat pravidelně jezdím, přiznávám, že vodu jsem stihl jen jednou a je to velká škoda, protože sjíždět některou z českých řek v kánoi je nádhera. Moje knihovna historie stále narůstá, ale jsou v ní i svazky, které jsem zatím neměl čas přečíst, snad jednou. A hudba, další záliba, opomíjená není, koncerty ať pořádané ČVUT, nebo ty, na které jsem zván, mi téměř vždy udělají radost, a uvolním se při nich.

4. Podělíte se s námi o nějakou zábavnou historkou z Vašich studentských let nebo z kolejního života?

Já si pamatuji hodně a bývám spíš napomínán, ať stále nevytahuji staré vzpomínky, takže bude lépe si o veselých historkách povídat při osobních setkáních, na která se těším. Přesto rád jednu historku, která byla veselá spíše pro zkoušejícího, než pro mne, uvedu. Při zkoušce z Mechanické technologie u profesora Beneše jsem v písemce nakreslil Mannesmannovu válcovací stolici tak, že když ji zkoušející spatřil, dostal záchvat smíchu. Poté, aniž by mi položil jedinou otázku, mne posadil vedle sebe, začal zkoušet ostatní spolužáky a ať mluvili o čemkoliv, vždy mi řekl, nakreslete to. Záchvaty smíchu nad mými výtvory následovaly v rychlém sledu. Když po několika hodinách ukončil zkoušení, poděkoval mi za zábavu a aniž bych cokoli při ústní zkoušce řekl, dal mi z mezi elektrikáři nepříliš oblíbené strojařiny jedničničku.
Závěrem bych vám všem rád popřál hodně úspěchů ve studiu, hodně přátel kolem sebe a krásné nadcházející jaro.

Adéla Chrastinová, Václav Havlíček, Marie Havlíčková a Pavla Slezáková na Vánoční narozeninové párty Dámského klubu ČVUT, foto: David Neugebauer