Články - Silicon Hill

Tématem v pořadí třetí blokové hry tohoto semestru byla disciplína oblíbená u všech studentů bez poledních pauz. Ano, hádáte správně, jednalo se o rychlostní pojídání. „Dost jsme se jako tým na tuto akci připravovali, poslední týden jsme jedli i několikrát denně,“ prozradil jeden z účastníků.

Týmy, skládající se až z pěti členů, usedly s tácy ke stolům. Organizátoři následně svázali ruce vedle sebe sedících jedlíků z jednotlivých bloků pevným provazem. Ten měl sloužit jednak k tomu, aby se soutěž zpomalila a tak se mohli i ostatní nabažit zbytků po týmech, které nedorazily, a jednak k tomu, aby se jednotliví členové nemohli snadno vyměnit.

Všechno poživatelné na svém stole spořádal nejrychleji blok 5, který díky tomu nyní vede průběžnému pořadí. Po několika vteřinách za nimi dožvýkal i blok 7, za což obsadil stříbrnou příčku. Přední trojici pak uzavřel blok 2.

Jídla, která i přes hvězdné výkony soutěžních týmů zbyla, byla povětšinou snědena přihlížejícími. Z důvěrných zdrojů blízkých finančnímu manažerovi se k nám dostalo, že nakonec zbyly pouze čtyři porce brambor.

Kdy a kudy na výtvarku?

Každý člen klubu Silicon Hill má možnost na Strahově navštěvovat a využívat různé projekty. Jedním z nich je výtvarný kroužek, na který jsem tentokrát zamířila i já.

Vydala jsem se do suterénu bloku 9, do nově zrekonstruovaných prostorů Mučírny, kde se každé pondělí od osmé hodiny večerní schází lidé, kteří mají chuť něco vyrobit, tvořit nebo se nechají nalákat zajímavým programem, či kamarádem.

Pletení pomlázek a vedoucí výtvarného kroužku Martina (vpravo)

Program, zajišťovaný jak místními lektorkami Martinou, Alenou a Hankou, tak i externími lektory, je velmi pestrý - od výuky kresby, či malby, přes výrobu šperků, malbu na sklo a textil, až ke všemu, co vás jen napadne. A pokud vás napadne něco, co právě není na programu, nemusíte zoufat. Ve skladu mají děvčata rozmanité vybavení a materiály a jak samy říkají, rády sebe i vás seznámí i s dalšími technikami, bude-li to v jejich silách.

Můj velikonoční Strahováček

V den, kdy jsem se vydala tvořit já, byla na programu výroba jarní a velikonoční výzdoby. U velkého stolu se nás sešlo něco k deseti lidem. Někdo kreslil, někdo maloval na trička, či vyráběl šperky, mikrovlnka sušila pomalovanou misku, a já jsem se za pomoci lektorky Aleny pustila do výroby svého malého Strahováčka. Ostatní se věnovali výrobě velikonočních dekorací a pletení pomlázek z proutků, které až z domova přivezla vedoucí výtvarného kroužku a studentka architektury Martina. Dvě hodiny uplynuly v milém prostředí jako nic a já odcházela nejen s jarní výzdobou, ale i s chutí přijít příště zas.

Pokud se také rozhodnete výtvarku navštívit, určitě pro vás bude příjemné vědět, že díky zaplacení základního členství je pro vás přístupná zdarma a že si nemusíte dělat starosti s mírou vašeho talentu. Stačí chuť.

Kdy: pátek - 15.3.2013 od 19:00 
Kde: Masarykova kolej ČVUT, Thákurova 1, Praha 6 – Dejvice - zobrazit mapu

Rádi Vás přivítáme již u TRAMTADADÁÁÁÁÁ, TRAMTADADAÁÁÁÁ, BUM, BÁC, FLÁK, PRÁSK, JAŮŮŮŮŮŮ, GRRRRRR, STŘEVA, KREV, MRTVOLA – DESÁTÉHO ROČNÍKU plesu studentů ČVUT, který bude tentokráte ve válečnickém stylu.

Termín je zvolen záměrně po zkouškovém období a to tak, abyste mohli zcela bez zábran, nervů a napětí vychutnatperfektní atmosféru, zatancovat, popít a celkově se výborně odreagovat.

Věříme, že se budou výborně bavit, jak milovníci valcu, valčíku a ostatních klasických tanců, tak i zastánci modernějších tanečních a populárních písní.

Bastila (akademická restaurace) zažijete příjemně pochmurnou atmosféru, přímo šitou na míru zabití, propíchnutí, klení a klábosení nad novými zbraněni a konflikty. Bude zde možnost pořádně prodrbnout všechny nepřátele, přátele, válečnice, válečníky, bojovníky, záporáky, klaďáky a jiná indiviua.

Chceš si hrát? Chceš si pořádně zaválčit? Tak potom je pro tebe určen Válečnícký klub, kde si rozhýbeš všechny údy těla, než o ně v litém boji přijdeš. Je zcela nepochybné, že o svou milou budeš muset svést litý boj s ostatními bojovníky a jen ten nejlepší se bude moci potěšit z následné odměny – zakrvaveného Herkula! Každopádně program započne od 19:30 a pokračovat bude do úplného vyčerpání posledního z Vás.

Těšíme se na každého člena akademické obce a to jak současné, tak i minulé, stejně jako na kolegy z jiných VŠ i ostatní, kteří svou přítomností zavítají na tuto jedinečnou akci.

Ples je nekuřácký. Kouření je možné pouze v prostoru "U Zakopané válečné sekery".

Letní semestr je v plném proudu a před námi je v tomto akademickém roce další turnaj Souboje fakult. Fakulty se tentokrát utkají v UltimateFrisbee.

Po dvou kláních vede Fakulta biomedicínského inženýrství. Nenechte ji opět vyhrát a zúčastněte se i dalšího utkání našich fakult. Přiveďte pro podporu i své fanoušky!

Občerstvení zajištěno.

Kdy: 16.3.2013 od 8:30
Kde: Areál ČVUT na Kotlářce

Přihlašování je možno na webu http://soubojfakult.su.cvut.cz/.
Více info i na Facebooku - https://www.facebook.com/Soubojfakult

Vojta Hejl – hlavní organizátor Souboje fakult
vojta.hejl@su.cvut.cz

Neprávem vyřazený kandidát na post zástupce bloku 7, pan Kocour, byl včera (26.2.2013) uznán jako právoplatný člen klubu Silicon Hill, neboť mu bylo hlasováním představenstva odpuštěno základní a IT členství za poctivě vykonanou práci na bloku 7. Ten má nyní v rukou nadaného registrátora, který má při svých schopnostech nakročeno na získání titulu VIP člen klubu Silicon Hill.

Kocour je za vodou! Všechno začalo již při neodůvodněném vyřazení pana Kocoura z voleb na blokového zástupce. Mnozí obyvatelé bloku 7 tehdy nevěřícně kroutili hlavami nad tímto politováníhodným rozhodnutím předsedy volební komise, Hehemóta (viz minulé číslo FlaSHe). „Chceme zadostiučinění! Mnozí z klubu dostanou odpuštěno všelijaké členství prakticky za nic (a to se ještě ani neuráčili odevzdat výroční zprávu) a chudák Kocour se může pro klub a blok 7 přetrhnout a nikdo z vedení to nijak neocení!“ uvedl zástupce bloku 7, který s Kocourem po několika dalších menších potyčkách zakopal válečný UTP kabel.

A tak byl pan Kocour s již přiděleným UID 6340 navrhnut k odpuštění základního a IT členství. I přes ohromný odpor ze strany HR, které se snažilo celý proces odpouštění sabotovat svými byrokratickými obstrukcemi (pozn. red. - Odpouštění se muselo vyplňovat trojmo do různě přeposlaných formulářů a ani poté nebylo nikomu jasné, zda nepřijde další, jelikož vyplnit tabulku přece dokáže každý blb.), se nakonec na úterní schůzi exilového představenstva na bloku 4 (neboť v zasedačce na sedmičce byl již naražený SUT) podařilo kýžený dokument předložit k hlasování.

Naše erudované a všemi koňskými mastmi mazané představenstvo přišlo na schůzi řádně připraveno. Po pouhé hodině (v dějinách klubu rekordní čas) byli všichni usazeni a věděli na jaký povel zvedat ruku. Ze seznamu odpouštěných byli po chvílích diskuze odstraněny nežádoucí osoby, podržtaškové, otvírači dveří, pivních lahví a emailových konferencí a kamarádi kamarádů, aby se zakryly aféry většího rozsahu. Historicky poprvé se taky stalo, že člen klubu odmítl základní členství za řádně vykonanou práci (pozn. red. - on už totiž jedno základní členství odpuštěno měl). Velice bychom ale chtěli ocenit představenstvo, které dokázalo (konečně!) ocenit práci pana Kocoura, jehož jméno v seznamu nikdo jakýmkoliv způsobem nezpochybňoval. Lehce před půlnocí tak i pan Kocour dostal odpuštěno jednoznačným hlasováním představenstva (11:0:0).

Krátce po odhlasování odpustků propukly na bloku 7 větší slavnosti, než oslavy 10. výročí založení Studentské Unie. Whiskas se válel rozházený po schodech a mléko teklo proudem. Hesla jako „Vše je zapomenuto, ať žije předseda!“ nebo „Mikeš na hrad!!“ či „I bez bot jsi kotě rychlejší než blesk!“ vyřvával v mléčném opojení každý šťastný obyvatel sedmičky.

„Tohle není o kontaktech, ale o tvrdé práci. Celé dny maká a po práci se vrací do pelíšku na vrátnici utahaný jako pes. Jestli si to někdo zaslouží, je to jedině pan Kocour!“ uvedla omlékovaná vrátná bloku 7, dlouholetá známá pana Kocoura, paní Petruše. Síťová sekce zatím váhá, zda na vrátnici dovést metalickou přípojku, nebo na kocoura raději nasměrovat mikrovlnu. Tomu se sečtělý Kocour brání s odůvodněním, že po několika zahraničních zkušenostech každá rozumná kočka upřednostní kabel.

A co na to Kocour? Je to opravdu velký profesionál. Ačkoliv je registrátorem pouhých několik hodin, nenechává nic náhodě a již začíná zaučovat své nástupce (viz. obr)..

Novému registrátoru bloku 7 tak nezbývá než popřát hodně úspěchů v další, jistě úspěšné práci.

-CML-

Bronislav Robenek bude už rok předsedou klubu Silicon Hill. Věří, že když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to. Nepochybně i díky tomu se mu (nejen) v uplynulém roce podařilo zrealizovat několik věcí.

B. Robenek, předseda klubu Silicon Hill, se připravuje na svůj novoroční projev, foto: M. Borýsek

Vybavíš si první dojem ze Strahova?

Když jsem poprvé přijel na Strahov, byl jsem ohromený prostředím – kousek do parku, Praha… Měl jsem pocit, že jsem na soběstačném, ideálně postaveném místě, kde člověk v Praze může být. Na druhou stranu jsem byl zaskočen úrovní ubytování. Brzy jsem si ale, také vlivem staršího spolubydlícího, uvědomil, že to já si musím najít způsob, jak tady fungovat a jak se Strahovu přizpůsobit. Protože on se za tu dobu, co tady budu, nezmění. Zvykl jsem si rychle a o stěhování jsem neuvažoval a nejspíš už ani uvažovat nebudu. A to hlavně díky klubu, ten mě tady opravdu drží.

Vzpomínáš si, co tě přivedlo k tomu, aby ses stal aktivním členem klubu? Jak vzpomínáš na své začátky?

Úplně první co jsem dělal, bylo, že jsem se začal zapojovat na bloku. Pomáhal jsem tehdejšímu zástupci bloku Bejzzovi (Dalibor Fanta; pozn. redakce) hned první nebo druhý den na koleji. Byl jsem se u něj zaregistrovat a on se zmínil, že by potřeboval pomoci s postavením podia v televizárně. Souhlasil jsem, ale zároveň jsem byl z Bejzze, jeho pokoje a jednání docela vyděšen - „Co je to proboha za člověka?“. Vzal jsem kamarády z prváku a šli jsme mu pomoct. V tu chvíli jsem ani nevěděl, že to je pro klub. Teprve jsme se rozkoukávali a o klubu jsem nic nevěděl. Zatímco jsme pomáhali, Bejzz nám vysvětloval, jak to tady na Strahově funguje. Ukázal nám dvě vrtačky - jedna byla rozpadlá, druhá docela v rozumném stavu a to okomentoval slovy: „tohle je SÚZ a tohle je Silicon Hill“.

Potom jsem si užíval prvních měsíců na vysoké škole, pomáhal jsem s různými věcmi, například na mikulášské besídce, a poznal jsem nové kamarády. Při následujících volbách zástupce bloku jsem se poznal s kandidátem a budoucím blokovým zástupcem Jirkou Knotkem a začali jsme se spolu více bavit. Nakonec jsem mu dělal zástupce. Časem mě skrze Jirku oslovil „klub“, jestli bych se nechtěl zapojit v rámci Školicího centra a naplánoval jeho pronajímání. Vzal jsem to vážně a věnoval jsem tomu nějaký čas. Bohužel ve výsledku se centrum ze smluvních důvodů ani nemohlo pronajímat.

Následovalo výjezdní zasedání, kde panovala atmosféra toho, že nebude předseda. O tom jsem tam mluvil i s končícím předsedou Radimem Roškou. Poté přišla legendární Vánoční besídka, kde jsme s Dominikem Mališem závodili, kdo toho víc sní :-) Mimo to se řešilo, jestli budu kandidovat, nebo ne. Domů na Vánoce jsem odjížděl s tím, že si to rozmyslím.

Rozhodoval jsem se, jestli pokračovat ve svých stávajících aktivitách, nebo zkusit něco úplně nového, co mi přinese nové zkušenosti. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Mezi svátky jsem sepsal kandidátku a 16.1.2012 byla volba předsedy. Bral jsem to docela vážně a odpovědně, právě tak, jak na mě působil klub. Při volbě probíhala diskuze, tzv. grilování kandidátů, kdy mě zaráželo, na co se mě lidi ptají. Já bych dnes měl na budoucího předsedu úplně jiné otázky, zejména zaměřené na jeho schopnosti/obecné znalosti, než na konkrétní znalosti klubu… No a nakonec jsem byl zvolen. Pamatuju si, jak mi všichni gratulovali a byli rádi, že se zvolil předseda.

Zanedlouho to tedy bude rok, co jsi předsedou. Co se ti za uplynulý rok podařilo a s čím si nejvíce zápasil?

Klub jsem přebral takzvaně s kostlivci ve skříni, což, nutno říci, není vina někoho konkrétního. Šlo o naakumulované resty různého charakteru a závažnosti, které nikdo neřešil. Zkrátka, jak řekl Radim, předseda dělá spoustu věcí, které nejsou vidět, ale bez kterých by to nefungovalo.

Například jednou z prvních věcí, kterými jsem se zabýval, byl provoz kanceláře a oběh dokladů. To co se tady dělo bylo opravdu neefektivní a dokonce i tehdy, tedy v roce 2012, přepisovala paní sekretářka informace o platbách do počítače několikrát. Elektronické zadávání platebních příkazů přímo z účetního SW a automatická kontrola uhrazených faktur jí opravdu ušetřily hodně času.

Jinak jsem v uplynulém roce nejvíc zápasil s hledáním nových lidí a především s jejich motivací. Máme tady spoustu lidí, kteří dělají to co je baví - to je dobře! Ale lidí, kteří by dělali to, co je potřeba, je prostě málo a mnohdy si připadám na spoustu věcí sám. Předseda pak místo toho, aby řešil budoucnost klubu a nové projekty, dělá kancelářskou krysu a spamuje.

Akce Prvák, zdroj: fotogalerie Silicon Hill

Na druhou stranu se povedlo vylepšit síť, zrealizovat celou řadu nápadů a projektů. Myslím, že představu o tom, co se stihlo, člověk získá, když koukne do fotogalerie na novém webu. Samozřejmě - není tam všechno. No a v neposlední řadě se povedlo sestavit funkční tým, centrálu. Myslím, že nás čekají už jen lepší zítřky.

V uplynulém semestru došlo ke změně informačního systému, na které ses podílel. V čem spočívají jeho výhody?

Hlavní výhoda - funguje to :) Na tomto projektu nás dělalo několik, kromě mě ještě Dominik Mališ, Tomáš Srna a další (více informací ZDE ).

Bývalý systém SUPP jsem chtěl změnit už někdy v březnu, ale s naším řešením jsme neuspěli. Během letních prázdnin bylo najednou více času, a tak jsme si s Dominikem Mališem řekli, že zkusíme, co zvládneme naprogramovat za jeden víkend na začátku července. Během jedné noci jsme měli databázové schéma systému, to už se až dodnes prakticky neměnilo. V sobotu a v neděli jsme kódili a po víkendu jsme odcházeli z kanceláře s tím, že jsme zvládli udělat asi čtvrtinu toho, co je třeba. A tak jsme během dalších víkendů, pod vlivem BigShocků a sušenek, pokračovali.

Byl to „top secret“ projekt, protože hrozilo, že kdyby se o tom rozkřiklo, víc lidí by chtělo „říkat své názory“ a jak je na Strahově typické - více by se schůzovalo, než makalo. Byli jsme rozhodnuti představit IS, až bude hotový. Pod slibem mlčení jsme ho během vývoje ukázali pár lidem, zejména proto, že jsme potřebovali pomoct. A oni nevěřili, že to dotáhneme do konce, nebo se divili, že něco takového je vůbec možné.

Obecně panovala atmosféra „že to nejde“, a že nic lepšího být nemůže (na SUPPu se podílelo několik lidí z SH + soukromá firma). Podle nás všechno jde, a tak jsme to udělali. 14.8.2012 jsme náš výtvor prezentovali na prázdninové schůzi představenstva jako hotovou věc, která bude na podzim nasazena do provozu. Docela nečekaně to donutilo věčně ukecané „vedení“ zklapnout a trošku zbystřit. Asi nechápali, co se to děje. Od té chvíle bylo jasné, že už to musíme dotáhnout do konce.

Dominik koncem prázdnin dělal státnice (úspěšně), a já jsem začátkem školy také neměl na IS tolik času, kolik bylo potřeba. Chvíli to tedy trvalo, ale nakonec jsme se během víkendu kolem 1.10.2012 hecli a IS nasadili. Zajímavé je, že od té doby nenastal jediný vážný problém a nebylo třeba dělat žádný hotfix, což nám lidé z oborou nechtěli/nechtějí věřit.

Vtipné je, že ani jeden nejsme síťař (s tím nám pomohl Bohdy - Viktor Bohuslav Bohdal) a ze začátku jsme té síti rozuměli asi jako koza náklaďáku. Teď to ale vypadá, že jsme bohužel jediní, kdo tomu tady vlastně rozumí. Kde jsou ti slavní síťaři z křemíkového kopečku?

Takhle se v klubu dělají věci - někdo se hecne, že se mu něco nelíbí/nefunguje to a chce to změnit. A když to udělá líp, jsme jedině rádi. Pokud jde o IS, bylo by jedině dobře, kdyby se našel někdo nový, kdo by nám řekl že to stojí za **** a udělal něco lepšího. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby v naší práci chtěl někdo pokračovat a IS dále vyvíjel. Systém spravující připojení čtyři tisíce lidí je rozhodně zajímavý projekt.

B. Robenek na přednášce SUTu o strahovské síti

zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Novinkou (mimo funkčnost a vysokou dostupnost) je hlavně zamyšlení se nad uživatelským rozhraním – grafika, užitečnost, UX (user experience), čímž se zabývá Kathy (Kateřina Hašlarová; pozn. redakce). Zkrátka péče o to, aby systém nekomplikoval život dlouhým proklikáváním. Další novinkou jsou uživatelské štítky v rámci systému. Ty přinášejí veřejně dostupné informace o aktivních lidech a jsou historicky přístupné i poté, co někdo ve funkci skončí. Zkrátka není to jenom síťový software, ale do budoucna software pro správu celého klubu. No a skoro bych zapomněl na ještě jednu obrovskou výhodu - není to v Javě!

Jaké výhody a nevýhody vnímáš ve spojitosti s pozicí předsedy klubu? Zbývá ti čas na nějaké další aktivity?

Začneme výhodami – zkušenosti, které ti samy chodí… denně děláš nové věci, neřešíš jenom IT, ale i jednání s lidmi, sem tam se dočkáš nějakých výhod (i když to není pravidlem), je to zábava! Nikdy mě nic nebavilo víc, než dělat něco nového a ve výsledku i dobrého pro lidi. Je to prostor pro seberealizaci jako žádný jiný a vlastně takový zámek splněných přání.

Pak jsou tu i nevýhody. Klub se stane koníčkem, člověk mu dobrovolně dává čas, přemýšlí o něm a nechává se jím pohltit, protože ho to baví. Bere to jako odpovědnost a zároveň koníček a najednou nedobrovolně žádné další koníčky nebo práce neexistují. Člověk dělá, co ho baví a nedává mu moc smysl dělat cokoliv jiného. První půlrok se to všechno ještě dalo zvládat, ale časem jsem si nabalil moc věcí a zjišťuji, že je třeba „udělat si v tom pořádek“.

Také se člověk moc nevyspí a nejčastějším budíkem je nějaký volající. Ale cenou za to všechno jsou obrovské zkušenosti a ty jsou v tomhle životním období nejcennější do budoucna. Věřím, že s postupem času na to budu vzpomínat spíš jako na zábavu, než jako na práci.

Máš nějaké užitečné tipy na hospodaření s časem?

Najít si nějaké zvyky - mít silnou vůli v tom, kdy člověk chodí spát a jak dlouho spí. Spánek je nejdůležitější. Každý člověk, nebo aspoň každý člověk na planetě Zemi, má 24h denně a záleží jen na něm, co během toho dne dělá.

Ve chvíli, kdy člověk počítá minuty, víc času stráví počítáním. Podle mně je to hlavně o vůli - je třeba vzít věci, co jsou potřeba a začít na nich dělat, ať už je to škola, práce nebo klub. Jak říkám, když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to!

Také je důležité zjistit, jak co nejefektivněji řešit problémy. Hlavně problémy s kterýma lidé přicházejí nebo které generují. Myslím, že doby kdy jsme do klubu sháněli „alespoň někoho“ jsou pryč a spíš se přikláním k názoru „raději nikdo než někdo“, protože mít v týmu člověka, který akorát přidělává práci je totálně demotivující. No a jak takové potížisty řešit? Aladeen madafaka :)

Abych to shrnul - je potřeba mít pevnou vůli a vyvarovat se slov jako „nemám čas“, nebo „musím se učit“, všichni víme, jak to je. Je třeba využít svůj život :)

Co byl nejzajímavější projekt, který jsi kdy dělal?

Určitě to byla účast na projektu ESMO, kde jsme společně s dalšími kolegy pracovali v rámci projektu ESA na jedné z části družice, která měla letět pozorovat Měsíc. Bohužel z důvodů úspor ESA během jara tohoto roku projekt pozastavila. Nejzajímavější asi bylo, když jsem jako vyslanec našeho týmu byl prezentovat a konzultovat naše výsledky do ESTEC v Holandsku, kde jsem opravdu zažil něco jedinečného. Od mala jsem chtěl dělat něco vesmírného, nicméně, když jsem dostal rozum, zjistil jsem, že v našich podmínkách to dost dobře nejde, takže tohle byl neočekávaně splněný sen. Přeci jen představa své práce a vyleptaného jména na tišťáku na kusu šrotu, který spadne na měsíc dostane asi každého FELáka.

Máš rád zimní sporty?

Rozhodně. Hraju hokej za amatérský tým HC Kladiváři Ostrava. Smutné je, že naposledy jsem byl na ledu někdy v srpnu, září. Je to hlavně tím, že jsem v Praze. Předtím jsem ale hrál i fotbal - děda trénoval Baník a taťka hrál za Baník, takže jsem vlastně hokejem narušil linii :-)

Mezi tvé zájmy patří také film. Vánoce jsou za dveřmi, zkouškové období také, doporučil bys nám nějaký film, s nímž strávit zimní večer namísto učení?

Moje nejoblíbenější filmy jsou od Christophera Nolana, především The Prestige a pak třeba Dark Knight. Jeho filmy mám nejradši. Od jiných režisérů třeba Magnolia (P.T.Anderson). A super odlehčený film na Vánoce je Dr. Horrible’s Sing – Along Blog.

B. Robenek se sestrou, zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Dáváš si novoroční předsevzetí?

Není to přímo předsevzetí, ale co musím udělat – dát se dohromady a více si všechno zorganizovat.

A co předsevzetí pro klub na rok 2013?

Bylo by hezké, kdyby se povedlo, aby si všichni strahováci začali více vážit klubu. Uvědomili si, co ten klub vlastně je a že je mu třeba pomoct, jinak ho tady mít nebudeme. Tím, že člověk bude pouze projevovat svůj, většinou negativní, názor, nic nezmění. Je třeba zjistit, v čem je problém, a opravit to. Myslím, že nikdo tady lidem, kteří chtějí něco vylepšit, házet klacky pod nohy nebude.

Jako strahováci máme obrovský potenciál, když se dáme dohromady, můžeme udělat úplně cokoliv! Aktuálně je v rámci klubu asi dvacet opravdu aktivních lidí, představte si, že by nás byla stovka :) Stačí se jen sejít a chtít. Aneb „A koumáku, co budeme dělat dneska večer? Pokusíme se ovládnout svět“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný rok 2013!

Má za sebou několik let aktivního členství v klubu Silicon Hill, práce s fitcentrem a nyní, jak říká, se už jen věnuje předávání know-how mladším členům.

Nedávno jsi předal funkci sportovního manažera klubu Silicon Hill.  O tom, jak ses dostal k aktivnímu členství v klubu, jsi nám již jednou vyprávěl, jak vzpomínáš na své začátky vedení fitcentra?

Tomáš, na Strahově známý jako Číža zdroj: soukromý archiv T. Čižinského

To už je dávno, aktivním členem jsem se stal v roce 2007. Začátky byly příjemné, byla to moje první aktivita tady v Praze mimo školy a nějakých brigádek. Tohle ale bylo zajímavější. Když jsem se stal manažerem, začalo toho být víc a stalo se to něčím, jako téměř životní styl :-)

Co se ti během tvého vedení podařilo zrealizovat?

Spoustu drobností, které nejsou vidět. Fitko už stálo a velké věci už byly hotové přede mnou. Já se potýkal především s dotahováním detailů, tak aby vše hladce běželo. Podařilo se zrekonstruovat kamerový systém, dovybavit fitko různými stroji a pomůckami a trochu více zaměřit pozornost na blokové posilovny. Dále jsme vymysleli Strongest mana v rámci SHOW a hlavně jsme se dokázali přenést přes všechny provozní problémy a několikery změny vedení. Díky tomu tady fitko pro studenty posledních pět let fungovalo bez delšího přerušení.

Takováto funkce nepochybně vyžaduje píli a obětování svého volného času, co vnímáš jako největší odměny?

Určitě zkušenosti a to, co jsem se při tom všem naučil. Další fajn věcí jsou určitě i kontakty a kamarádi.

Sám jsi jednou řekl, že dokud jsi nebyl aktivním členem, klub na tebe působil jako uzavřená společnost. To je konstrukce mnoha lidí bydlících na Strahově. Jak to vidíš dnes?

Myslím si, že se to zlepšilo. Komunikace s veřejností se podstatně zlepšila. Obzvlášť třeba blokové hry , ty jsou skvělé. Myslím, že se celkově změnila filozofie klubu, nebo to tak na mě působí. Klub potřebuje nové lidi a vedení si to uvědomuje.

Zatímco jsi chodil do školy a věnoval se klubu, začal jsi ještě pracovat, jsi chodícím příkladem, že i to se dá stíhat, pověz nám něco o tvé práci.

Tomáš v Dubaji, zdroj: soukromý archiv T. Čižinského

Vzpomínám na svojí první brigádu :-) Našel jsem ji na blokové nástěnce jedenáctky, kde jsem v té době bydlel. Sliby vysokých výdělků, ale ve skutečnosti to bylo děsný. Alespoň od té doby vím, že dělat telefonního operátora není žádný med. Potom jsem se přes inzerát na NEWSech dostal do music baru, kde jsem dělal pěkných pár let o víkendech. Na to vzpomínám mnohem raději :-) A s tím, jak jsem se začal prokousávat ve škole, přišel i čas na seriozní práci. Od druháku jsem začal chodit do Sofimu, kde jsem nejdříve pracoval jako asistent hlavního projektanta. Postupem času, a myslím, že v tom nemalou roli hrály zkušenosti ze Strahova, jsem se posouval dál a dnes již řeším vlastní projekty.

Poštěstilo se ti, že ses pracovně mohl podívat do zemí jako Singapur, Austrálie, Dubaj a další. Která z nich tě nejvíce zaujala?

Rozhodně nejzajímavější byla Dubaj, tedy nejintenzivnější zážitek mám odtud – jízda po poušti v červenci a bez navigace. Zkuste najít hotel v 40ti-50ti stupňovém vedru a tom obrovském provozu. Je to zajímavá země, ale žít bych tam nechtěl :-) Mnohem lépe na mě působila Austrálie nebo Anglie.

Kam se chystáš nyní?

Jako partner firmy Honneywell, stále pod křídly Sofimu, aktuálně připravuji akci, kterou budu v polovině prosince dokončovat na Taiwanu (shodou náhod zrovna zastižen při vyhledávání kulturních a zeměpisných informací o Taiwanu; pozn. redakce).

Na Strahově žiješ řadu let, doporučil bys nám nějakou oblíbenou restauraci v okolí Strahova?

zdroj: Olga Kořánková

Děkuji za tuto otázku! Rád se rozdělím o své gastrotipy. Pokud na jídlo co nejblíž, tak rozhodně na Rychtu (Restaurant Petřín, blok 8; pozn. redakce), na žebra doporučuji sjet do Smíchovského radničního sklípku, na pizzu do Einsteina, na tatarák na Marjánku, na burgera do Basementu a na kuře windaloo do Tandooru :-)

Strahov brzy opustíš, jak zpětně vnímáš roky prožité na této koleji?

Vzpomínám v dobrém, rozhodně bych neměnil, ale je čas jít dál.

Děkujeme za rozhovor a tipy!

V pořadí šestá bloková hra v tomto semestru se odehrála 4.12.2012 ve Strahovském bazénu a byla mokřejší než všechny ostatní.

Kdo chtěl vyhrát, musel se namočit, a to pořádně. Každý tým měl svoji truhlu s pokladem zamklou pěti zámky a musel v hloubce hledat klíče označené barvou svého bloku. Aby to ale nebylo tak jednoduché (což ani takto nebylo), klíčů stejné barvy bylo čtyřnásobně více, než bylo skutečně potřeba.

1. místo               blok 5
2. místo               blok 9
3. místo               blok 2
4. místo               blok 11
5. místo               blok 3
6. místo               blok 10
7. místo               blok 7
8. místo               blok 6
9. místo               -
10. místo               -          

Nezúčastni se: blok 8 a blok 4

Vyčerpávající úkol nakonec stihl splnit nejrychleji blok 5, čímž se v celkovém pořadí posunul na čtvrté místo. Na prvním místě se stále drží blok 2. Tentokrát se ale odměny dostalo pro všechny týmy, truhly totiž nebyly prázdné. Radost ze zlatých penízků byla nakonec zmírněna, když se zjistilo, že jsou čokoládové. Ale ani tím si účastníci nenechali zkazit náladu (i když to způsobilo pár úspěšných pokusů vykoupat organizátory) a ještě dlouho po skončení hráli v bazénu vodní basketbal.